水 喻 經  

         

       


本經是舍利弗尊者所開示的一篇有關「慈心觀」的經文,看完此篇後,內心深處由衷對舍利弗尊者生起至高的敬意,舍利弗尊者教導大家面對討厭的人或無禮(無理)的行徑時,應多去看對方的優點,而不是老記著對方的過失與錯誤。這種方法同樣可以應用在家人、夫妻、兒女、親友、同事、老闆等人際的相處上,必可減少心理上的怨懟與人際關係上的衝突。本經與巴利聖典《增支部》第5經第162篇的內容完全相同,彌足珍貴。

    佛經中常見的「心清淨」其中的一個含意便是「不留負面的情緒與心結」。「心清淨」靠的是「戒清淨」,所以欲知自己的持戒是否清淨就請檢驗自己的「心」。

    「求人不能求全,責人不如責己」,一般人並非阿羅漢,身、口、意都難免有過失,與其一昧責怪他人,不如先反求諸己,以寬容的態度體諒對方,心中的嗔恨與惱怒必能滅除。

    有人這麼說過:「現代人失眠的原因很多,其中最致命的殺手就是生氣、憤怒、怨懟、敵意。」 。願以此經文中智慧第一的舍利弗尊者的智慧真實雋語,讓心中正在生氣、憤怒、憂鬱、怏怏不樂的讀者帶來清涼的淨化之效,能無嗔、無憂,睡得安穩。

選譯自北傳《中阿含經》第二十五經舍梨子相應品水喻經第五篇

喬正一選譯於西元二○○四年三月二十一日八關齋戒日

於西元2014/1/19重新編修

    我是這樣聽說的:

    有一次,佛陀遊行至舍衛國,並駐錫在勝林給孤獨園內。

    當時,舍利弗尊者對諸比丘們說法。

    尊者說:「各位賢者,我今天為你們宣說五種滅除瞋恚、惱怒的法門,請你們大家仔細地聽清楚,並且好好地善加思惟。」

   比丘們都恭敬地聆聽舍利弗尊者的說法。

    尊者舍利弗說:「是哪五種法門呢?各位賢者,可能有一種人身業邪惡、不清淨,但是他的口業卻是良善、清淨的,有智慧的人見到這種情形,若是生起瞋恚、惱怒,就應當立即滅除。

    其次,可能有一種人身業良善、清淨,常作好事,但是他的口業卻是邪惡、不清淨,常出言不遜,口沒遮攔。有智慧的人見到這種情形,若是生起瞋恚、惱怒,就應當立即滅除。

    還有,可能有一種人身業邪惡、不清淨,常作壞事;口業也是邪惡、不清淨,常口出惡言傷人;但是他的內心,還保有些許善良。有智慧的人見到這種情形,若是生起瞋恚、惱怒,就應當立即滅除。

    再則,可能有一種人身業邪惡、不清淨,常作壞事;他的口業及意業也全都是邪惡、不清淨,簡直十惡不赦,一無是處。有智慧的人見到這種情形,若是生起瞋恚、惱怒,就應當立即滅除。

    最後,可能有一種人身業良善、清淨,他的口業也全都是良善、清淨,有智慧的人見到這種情形,若是生起瞋恚、惱怒,就應當立即滅除。

    遇見第一種情形時,該如何滅除瞋恚、惱怒呢?

  就好像穿著糞掃衣的森林比丘,看見糞堆中所遺棄的破衣物,而衣物上有可能被大便、小便、涕、唾液及其他不乾淨的穢物所染污,比丘看見後,便以左手拿起衣物,右手將衣物乾淨之處展開,並將被污染的地方撕裂開,不去穿被污染之處。

    各位賢者,就是這樣來滅除瞋恚、惱怒。當你們遇到有人身業邪惡、不清淨,但是他的口業是良善、清淨的時候,就不要去看或想他的不淨、邪惡的身業,多去看或想他良善、清淨的口業,所以當瞋恚、惱怒生起時,就是以這種多看、多記取別人優點的方法來滅除瞋恚、惱怒。

    遇見第二種情形時,該如何滅除瞋恚、惱怒呢?

  就好比村外不遠的地方有一處深水池,被雜草所覆蓋,這時如果有人經過,正好因天熱煩悶而飢渴頓乏,當他來到池邊,脫去身上衣物置於岸邊,跳入池中,並用兩手將雜草撥開,盡情享受清涼浴,解除因天熱煩悶所引起的飢渴頓乏。

    各位賢者,就是這樣來滅除瞋恚、惱怒。當你們遇到有人身業良善、清淨,但是他的口業卻是邪惡、不清淨的時候,不要去看或想他不淨、邪惡的口業,多去看或想他良善、清淨的身業,所以當瞋恚、惱怒生起時,就是以這種多看、多記取別人優點的方法來滅除瞋恚、惱怒。

    遇見第三種情形時,該如何滅除瞋恚、惱怒呢?

  就好比在街巷十字路口上,有牛經過所遺留下的蹄印,蹄印中有極少的水,同樣,當有人經過,正好因天熱煩悶而飢渴頓乏,他看見蹄印中極少的水,便心想:『我不管是用手或葉子來取水喝,都會將水弄混濁,所以我寧可彎腰跪下來,雙手及兩膝觸地,直接用嘴去喝蹄印中的水』而當此人喝過水後,解除了天熱煩悶所引起的飢渴頓乏。

    
各位賢者,就是這樣來滅除瞋恚、惱怒。當你們遇到有人身業及口業邪惡、不清淨,但其內心仍保有些許良善的時候,就不要去看或想他不淨、邪惡的身業及口業,應多去看或想他良善、清淨的意業,所以當瞋恚、惱怒生起時,就是以這種多看、多記取別人優點的方法來滅除瞋恚、惱怒。

    遇見第四種情形時,該如何滅除瞋恚、惱怒呢?

  就好比有人長途跋涉,途中不幸得病,極度疲勞困頓,又獨自一人,沒有人照料陪伴,他離後村已遠,離前村又還有一段路,正陷於前不著村、後不著店的窘境,這時在荒野中若能巧遇善心路人,將他帶到前村,給予他好的醫藥治病,再以美食補充他的營養與體力,對他悉心的照料,這個病人一定會漸漸康癒,而且會感謝路人對他極大的慈悲恩德。

    
各位賢者,就是這樣來滅除瞋恚、惱怒。當你們遇到有人身業、口業及意業全都邪惡、不清淨的時候,應該要祝 福他不要在死後因此邪惡、不清淨的身、口、意業而墮入地獄,希望他能遇到善知識教導他改過遷善,死後能往生諸天。各位賢者,就是這種慈心祝福的方法來滅除瞋恚、惱怒。

    遇見第五種情形時,該如何滅除瞋恚、惱怒呢?

  就好比離村外不遠的地方有一處乾淨的池塘,池水清涼、甘美又平滿。岸邊充滿著蒼翠鮮嫩的草,四周的樹開滿了鮮豔的花。這時如果有人經過,正好因天熱煩悶而飢渴頓乏,當他來到池邊,脫去身上衣物置於岸邊,跳入池中,盡情享受清涼浴,並解除因天熱煩悶所引起的飢渴頓乏。

    各位賢者,就是這樣來滅除瞋恚、惱怒。當你們遇到有人身業良善、清淨,他的口業、意業也全都是良善、清淨,但你們卻生起瞋恚、惱怒時,就要多記取他人身、口、意業的清淨、良善來滅除瞋恚、惱怒。

    各位賢者,以上就是我為大家說明的五種滅除瞋恚、惱怒的方法。」

    比丘們聽聞舍利弗尊者的說法後,都心生歡喜,決定依法奉行。

原文/

舍梨子相應品水喻經第五中阿含二十五
(
初一日誦)
我聞如是。一時。佛遊舍衛國。
在勝林給孤獨園。爾時。尊者舍梨子告諸比丘。諸賢。
我今為汝說五除惱法。諦聽。諦聽。善思念之。
彼諸比丘受教而聽。尊者舍梨子言。云何為五。
諸賢。或有一人身不淨行。口淨行。若慧者見。
設生恚惱。應當除之。復次。諸賢。
或有一人口不淨行。身淨行。若慧者見。設生恚惱。
應當除之。復次。諸賢。或有一人身不淨行。
口不淨行。心少有淨。若慧者見。設生恚惱。
應當除之。復次。諸賢。或有一人身不淨行。口.
意不淨行。若慧者見。設生恚惱。應當除之。
復次。諸賢。或有一人身淨行。口.意淨行。
若慧者見。設生恚惱。應當除之。諸賢。
或有一人身不淨行。口淨行。若慧者見。設生恚惱。
當云何除。諸賢。
猶如阿練若比丘持糞掃衣。見糞聚中所棄弊衣。
或大便污或小便.涕.唾及餘不淨之所染污。見已。左手執之。
右手舒張。若非大便.小便.涕.
唾及餘不淨之所污處。又不穿者。便裂取之。如是。諸賢。
或有一人身不淨行。口淨行。
莫念彼身不淨行也。但當念彼口之淨行。若慧者見。
設生恚惱。應如是除。諸賢。
或有一人口不淨行。身淨行。若慧者見。設生恚惱。
當云何除。諸賢。猶村外不遠。有深水池。
[
-+]草所覆。若有人來。熱極煩悶。飢渴頓乏。
風熱所逼。彼至池已。脫衣置岸。便入池中。
兩手披[-+]。恣意快浴。除熱煩悶。飢渴頓乏。如是。
諸賢。或有一人口不淨行。身有淨行。
莫念彼口不淨行。但當念彼身之淨行。若慧者見。
設生恚惱。應如是除。諸賢。
或有一人身不淨行。口不淨行。心少有淨。若慧者見。
設生恚惱。當云何除。諸賢。猶四衢道。
有牛跡水。若有人來。熱極煩悶。飢渴頓乏。
風熱所逼。彼作是念。此四衢道牛跡少水。
我若以手以葉取者。則擾渾濁。
不得除我熱極煩悶.飢渴頓乏。我寧可跪。手膝拍地。
以口飲水。彼即長跪。手膝拍地。以口飲水。
彼即得除熱極煩悶.飢渴頓乏。如是。諸賢。
或有一人身不淨行。口不淨行。心少有淨。
莫得念彼身不淨行。口不淨行。但當念彼心少有淨。
諸賢。若慧者見。設生恚惱。應如是除。諸賢。
或有一人身不淨行。口.意不淨行。若慧者見。
設生恚惱。當云何除。諸賢。
猶如有人遠涉長路。中道得病。極困委頓。獨無伴侶。
後村轉遠。而前村未至。若有人來住一面。
見此行人遠涉長路。中道得病。極困委頓。
獨無伴侶。後村轉遠。而前村未至。
彼若得侍人。從迥野中。將至村邑。與妙湯藥。
餔養美食。好瞻視者。如是此人病必得差。
謂彼人於此病人。極有哀愍慈念之心。如是。諸賢。
或有一人身不淨行。口.意不淨行。若慧者見。
便作是念。此賢身不淨行。口.意不淨行。
莫令此賢因身不淨行。口.意不淨行。身壞命終。
趣至惡處。生地獄中。若此賢得善知識者。
捨身不淨行。修身淨行。捨口.意不淨行。
修口.意淨行。如是。此賢因身淨行。口.意淨行。
身壞命終。必至善處。乃生天上。
謂彼賢為此賢極有哀愍慈念之心。若慧者見。
設生恚惱。應如是除。諸賢。或有一人身淨行。口.
意淨行。若慧者見。設生恚惱。當云何除。
諸賢。猶村外不遠。有好池水。既清且美。
其淵平滿。翠草被岸。華樹四周。若有人來。
熱極煩悶。飢渴頓乏。風熱所逼。彼至池已。
脫衣置岸。便入池中。恣意快浴。除熱煩悶.
飢渴頓乏。如是。諸賢。或有一人身淨行。口.意淨行。
常當念彼身之淨行。口.意淨行。若慧者見。
設生恚惱。應如是除。諸賢。
我向所說五除惱法者。因此故說。尊者舍梨子所說如是。
諸比丘聞已。歡喜奉行

 

巴利語經文

 

巴利語經文

AN.5.162/ 2. Dutiya-āghātapaṭivinayasuttaṃ 
   162. Tatra kho āyasmā sāriputto bhikkhū āmantesi– “āvuso bhikkhave”ti. “Āvuso”ti kho te bhikkhū āyasmato sāriputtassa paccassosuṃ. Āyasmā sāriputto etadavoca– 
   “Pañcime, āvuso, āghātapaṭivinayā yattha bhikkhuno uppanno āghāto sabbaso paṭivinetabbo. Katame pañca? Idhāvuso, ekacco puggalo aparisuddhakāyasamācāro hoti parisuddhavacīsamācāro; evarūpepi, āvuso, puggale āghāto paṭivinetabbo. Idha panāvuso, ekacco puggalo aparisuddhavacīsamācāro hoti parisuddhakāyasamācāro; evarūpepi, āvuso, puggale āghāto paṭivinetabbo. Idha panāvuso, ekacco puggalo aparisuddhakāyasamācāro hoti aparisuddhavacīsamācāro, labhati ca kālena kālaṃ cetaso vivaraṃ cetaso pasādaṃ; evarūpepi, āvuso, puggale āghāto paṭivinetabbo. Idha panāvuso, ekacco puggalo aparisuddhakāyasamācāro hoti aparisuddhavacīsamācāro, na ca labhati kālena kālaṃ cetaso vivaraṃ cetaso pasādaṃ; evarūpepi, āvuso, puggale āghāto paṭivinetabbo. Idha panāvuso, ekacco puggalo parisuddhakāyasamācāro parisuddhavacīsamācāro, labhati ca kālena vā kālaṃ cetaso vivaraṃ cetaso pasādaṃ; evarūpepi, āvuso, puggale āghāto paṭivinetabbo. 
   “Tatrāvuso, yvāyaṃ puggalo aparisuddhakāyasamācāro parisuddhavacīsamācāro, kathaṃ tasmiṃ puggale āghāto paṭivinetabbo? Seyyathāpi, āvuso, bhikkhu paṃsukūliko rathiyāya nantakaṃ disvā vāmena pādena niggaṇhitvā dakkhiṇena pādena pattharitvā, yo tattha sāro taṃ paripātetvā ādāya pakkameyya; evamevaṃ khvāvuso, yvāyaṃ puggalo aparisuddhakāyasamācāro parisuddhavacīsamācāro, yāssa aparisuddhakāyasamācāratā na sāssa tasmiṃ samaye manasi kātabbā, yā ca khvāssa parisuddhavacīsamācāratā sāssa tasmiṃ samaye manasi kātabbā. Evaṃ tasmiṃ puggale āghāto paṭivinetabbo. 
   “Tatrāvuso, yvāyaṃ puggalo aparisuddhavacīsamācāro parisuddhakāyasamācāro, kathaṃ tasmiṃ puggale āghāto paṭivinetabbo? Seyyathāpi, āvuso, pokkharaṇī sevālapaṇakapariyonaddhā. Atha puriso āgaccheyya ghammābhitatto ghammapareto kilanto tasito pipāsito. So taṃ pokkharaṇiṃ ogāhetvā ubhohi hatthehi iticiti ca sevālapaṇakaṃ apaviyūhitvā añjalinā pivitvā pakkameyya. Evamevaṃ kho, āvuso yvāyaṃ puggalo aparisuddhavacīsamācāro parisuddhakāyasamācāro, yāssa aparisuddhavacīsamācāratā na sāssa tasmiṃ samaye manasi kātabbā, yā ca khvāssa parisuddhakāyasamācāratā sāssa tasmiṃ samaye manasi kātabbā. Evaṃ tasmiṃ puggale āghāto paṭivinetabbo. 
   “Tatrāvuso, yvāyaṃ puggalo aparisuddhakāyasamācāro aparisuddhavacīsamācāro labhati ca kālena kālaṃ cetaso vivaraṃ cetaso pasādaṃ, kathaṃ tasmiṃ puggale āghāto paṭivinetabbo? Seyyathāpi, āvuso, parittaṃ gopade udakaṃ. Atha puriso āgaccheyya ghammābhitatto ghammapareto kilanto tasito pipāsito. Tassa evamassa– ‘idaṃ kho parittaṃ gopade udakaṃ. Sacāhaṃ añjalinā vā pivissāmi bhājanena vā khobhessāmipi taṃ loḷessāmipi taṃ apeyyampi taṃ karissāmi. Yaṃnūnāhaṃ catukkuṇḍiko nipatitvā gopītakaṃ pivitvā pakkameyyan’ti. So catukkuṇḍiko nipatitvā gopītakaṃ pivitvā pakkameyya. Evamevaṃ kho, āvuso, yvāyaṃ puggalo aparisuddhakāyasamācāro aparisuddhavacīsamācāro labhati ca kālena kālaṃ cetaso vivaraṃ cetaso pasādaṃ, yāssa aparisuddhakāyasamācāratā na sāssa tasmiṃ samaye manasi kātabbā; yāpissa aparisuddhavacīsamācāratā na sāpissa tasmiṃ samaye manasi kātabbā. Yañca kho so labhati kālena kālaṃ cetaso vivaraṃ cetaso pasādaṃ, tamevassa tasmiṃ samaye manasi kātabbaṃ. Evaṃ tasmiṃ puggale āghāto paṭivinetabbo. 
   “Tatrāvuso yvāyaṃ puggalo aparisuddhakāyasamācāro aparisuddhavacī-samācāro na ca labhati kālena kālaṃ cetaso vivaraṃ cetaso pasādaṃ, kathaṃ tasmiṃ puggale āghāto paṭivinetabbo? Seyyathāpi, āvuso, puriso ābādhiko dukkhito bāḷhagilāno addhānamaggappaṭipanno. Tassa puratopissa dūre gāmo pacchatopissa dūre gāmo. So na labheyya sappāyāni bhojanāni, na labheyya sappāyāni bhesajjāni, na labheyya patirūpaṃ upaṭṭhākaṃ, na labheyya gāmantanāyakaṃ. Tamenaṃ aññataro puriso passeyya addhānamaggappaṭipanno. So tasmiṃ purise kāruññaṃyeva upaṭṭhāpeyya, anuddayaṃyeva upaṭṭhāpeyya, anukampaṃyeva upaṭṭhāpeyya– ‘aho vatāyaṃ puriso labheyya sappāyāni bhojanāni, labheyya sappāyāni bhesajjāni, labheyya patirūpaṃ upaṭṭhākaṃ, labheyya gāmantanāyakaṃ! Taṃ kissa hetu? Māyaṃ puriso idheva anayabyasanaṃ āpajjī’ti! Evamevaṃ kho, āvuso, yvāyaṃ puggalo aparisuddhakāyasamācāro aparisuddhavacīsamācāro na ca labhati kālena kālaṃ cetaso vivaraṃ cetaso pasādaṃ, evarūpepi, āvuso, puggale kāruññaṃyeva upaṭṭhāpetabbaṃ anuddayāyeva upaṭṭhāpetabbā anukampāyeva upaṭṭhāpetabbā– ‘aho vata ayamāyasmā kāyaduccaritaṃ pahāya kāyasucaritaṃ bhāveyya, vacīduccaritaṃ pahāya vacīsucaritaṃ bhāveyya, manoduccaritaṃ pahāya manosucaritaṃ bhāveyya Taṃ kissa hetu? Māyaṃ āyasmā kāyassa bhedā paraṃ maraṇā apāyaṃ duggatiṃ vinipātaṃ nirayaṃ upapajjī’ti! Evaṃ tasmiṃ puggale āghāto paṭivinetabbo. 
   “Tatrāvuso yvāyaṃ puggalo parisuddhakāyasamācāro parisuddhavacīsamācāro labhati ca kālena kālaṃ cetaso vivaraṃ cetaso pasādaṃ, kathaṃ tasmiṃ puggale āghāto paṭivinetabbo? Seyyathāpi, āvuso, pokkharaṇī acchodakā sātodakā sītodakā setakā supatitthā ramaṇīyā nānārukkhehi sañchannā. Atha puriso āgaccheyya ghammābhitatto ghammapareto kilanto tasito pipāsito So taṃ pokkharaṇiṃ ogāhetvā nhātvā ca pivitvā ca paccuttaritvā tattheva rukkhacchāyāya nisīdeyya vā nipajjeyya vā. 
   Evamevaṃ kho, āvuso, yvāyaṃ puggalo parisuddhakāyasamācāro parisuddhavacīsamācāro labhati ca kālena kālaṃ cetaso vivaraṃ cetaso pasādaṃ, yāpissa parisuddhakāyasamācāratā sāpissa tasmiṃ samaye manasi kātabbā; yāpissa parisuddhavacīsamācāratā sāpissa tasmiṃ samaye manasi kātabbā; yampi labhati kālena kālaṃ cetaso vivaraṃ cetaso pasādaṃ, tampissa tasmiṃ samaye manasi kātabbaṃ. Evaṃ tasmiṃ puggale āghāto paṭivinetabbo. Samantapāsādikaṃ, āvuso, puggalaṃ āgamma cittaṃ pasīdati. 
   “Ime kho, āvuso, pañca āghātapaṭivinayā, yattha bhikkhuno uppanno āghāto sabbaso paṭivinetabbo”ti. Dutiyaṃ.