本經是敘述有一位名叫露遮的婆羅門,因心生惡邪見。他認為基於人性,佛陀應該也是一個自私自利的人,焉肯將正法無私的傳給他人?

    佛陀對露遮舉出三種型態的老師為例,並說這三種老師不對他人說法是因為自己沒有實際的成就,就算說法,也不能真的幫助到弟子。

    本經的重點在於如果阻止他人說法,使人無法證果或生天,是一種不善心,也是一種很嚴重的惡業,來生會下墮惡道。

選譯自《長阿含經》之《露遮經》

喬正一白話譯於西元2015/9/12農曆七月三十日八關齋戒日

    我是這樣聽聞的:

    有一次,佛陀在古印度的拘薩羅國遊方,他與一千二百五十位大比丘一起於婆羅婆提婆羅門村的北方的屍舍婆林落腳。

    有一位名叫露遮的婆羅門也住在婆羅林村中,此村很豐饒,人口眾多,波斯匿王曾將此村封賜給他,作為世襲免稅之地。

    這個婆羅門祖輩七世以來的血統都未曾與外族混雜,因此受人尊重。他通曉外道經典的三吠陀,各種的經典他都能分別解說,又善於為皇親國戚看相,能占卜吉凶、祭祀儀禮。

    他聽說沙門瞿曇出身自高貴的釋迦種族,放棄榮華富貴,已出家成道,目前在拘薩羅國遊方,於屍舍婆林中落腳。他還聽說瞿曇名滿天下,具有十種聖號,能為諸天神、人類、魔,梵天、沙門、婆羅門說法,他說法時,上中下等三階段始終都為善,義味具足,梵行清淨。

    他想:「像這樣的聖人,真應該要去拜見,我要立刻去見他。」

    於是,婆羅門立即走出村外,前往屍舍婆林,他來到了世尊的落腳處。

    他向世尊問訊,然後退坐在一旁。

    佛陀開始以示、教、喜等次序一一為他說法。婆羅門聽法後,對佛陀說:「懇請世尊及諸大眾,明日接受我的邀請!」

    世尊默然表示接受邀請。

    露遮見佛默然表示同意,便從座位起身,繞佛三圈後離去。

    然而就在他離開佛陀不久,他的心中便升起惡邪見,他心想:「如果諸沙門、婆羅門懂得知識,又有很多寶貴的經驗或體驗,依照人性來說,都不應為他人說法,他們只要自己獲得安樂就好,又為什麼要為他人說呢?這就好比有人將破舊的牢獄(喻煩惱)給毀壞,卻又重新打造了一座新的牢獄。如此一來,這不就是貪嗎?這就是惡、不善之法啊?!

    露遮雖生起惡邪見,但很有誠信,既已答應佛僧要供養,就會履行承諾。他回到婆羅林村後,便於當晚準備籌辦各種美味佳肴。

    第二天,他對他的理髮師說:「你替我去傳話,去跟沙門瞿曇說:『供養的時間已到了,請大駕光臨。』」

    理髮師立即出發,他來到佛陀的面前,跪地禮拜世尊的雙足,邀請世尊去供養。

    世尊便著衣持缽,率一千二百五十位弟子前往婆羅林。

    理髮師隨侍於世尊的身旁,他偏露右臂,跪在地上,雙手合十將露遮婆羅門如何生起惡邪見的經過都一五一十向佛陀報告。

    佛陀對告理髮師說:「這是小事一件,很容易開導他。」

    世尊到了露遮的家,就座而坐。

    露遮親自料理各種美食,供養佛及僧。

    世尊吃完後將缽放下,然後漱口洗缽。

    露遮取來一張小坐墊,坐在佛前。

    佛陀問露遮:「你昨天離開後不久,曾經這麼說過:『如果諸沙門、婆羅門懂得知識,又有很多寶貴的經驗或體驗,依照人性來說,都不應為他人說法,他們只要自己獲得安樂就好,又為什麼要為他人說呢?這就好比有人將破舊的牢獄(喻煩惱)給毀壞,卻又重新打造了一座新的牢獄。如此一來,這不就是貪嗎?這就是惡、不善之法啊?!』等這些話嗎?」

    「是的!確有此事。」

    佛陀對露遮說:「你不可以再有如此的惡邪見。為什麼呢?因為這世上有以下三種老師足以自我警惕:

第一、  就是有人雖然剃除鬚髮,穿三法衣,出家修道,但於現世中未能除去煩惱,也沒有證得上人之法,雖然他為他的弟子們說法,但他的弟子們心中對這位老師並不恭敬,只不過是大家住在一起而已。

露遮!猶如有人破壞了舊的牢獄後,又重新打造新的牢獄,這就叫做貪濁的惡法,這就是第一種老師,足以自我警惕。這叫做賢聖之戒、律戒、儀戒、時戒。」

第二、  就是有人雖然剃除鬚髮,穿三法衣,出家修道,只證得些許上人之法,但於現世中仍未能斷除煩惱;雖然他為他的弟子們說法,但他的成就不足以成為他人的老師,故而弟子們心中對這位老師並不恭敬,只不過是大家住在一起而已。

露遮!猶如有人在他的後面以其手撫摸他的背那樣。這就是貪濁的惡法,這第二種的老師足以自我警惕。這就是賢聖的戒、律戒、儀戒、時戒。

第三、  就是有人雖然剃除鬚髮,穿三法衣,出家修道,證得多多少少的上人之法,但於現世中仍未能徹底斷除煩惱。雖然如此,他還是為他的弟子們說法,而他的弟子們也還是恭敬這位老師。

露遮!這就好比有人捨棄自己的禾稼而跑去鋤他人的田苗,這就叫做貪濁的惡法,這第三種的老師,足以自我警惕。這叫做賢聖之戒、律戒、儀戒、時戒。

    露遮!有一種受世人所尊敬的聖者,超然於世間,不可傾動。是那一種聖者呢?就是如來、至真、等正覺,出現在世間,乃至得證三明(宿命明,天眼明、漏盡明),而除滅無明,生智慧明(三明為三智證明,故為智慧明),去諸闇冥,散放正法的光明,即所謂漏盡智證(漏盡智證明)是。

    為什麼如來有以上的成就呢?因為他精勤、專注正念不忘失,樂於獨住於閒居之所。

    露遮!這就是世尊,超然於世間,不可傾動。

    露遮!有四種沙門果(四種阿羅漢果)。是那四種呢?所謂須陀洹果(預流,初果)、斯陀含果(一來,二果)、阿那含果(不還,三果)、阿羅漢果(應供,無生)。

    露遮!你認為如何?假設有人聞法後,本來應該可以證得此四種沙門果。但有人阻撓說:『不要為此人說法!

    假設說法的人果真因此不為他人說法,請問那個聽法的人能否證果?」

    「不能。」

    「如果他不能證果,那麼可以生天上嗎?」

    「也不能。」

    「如果遮阻他人說法,使他人不能證果,使他人不能生天。請問這是善心?還是不善心呢?」

    「是不善心。」

    「懷有不善心的人,死後來生會投生善趣呢?還是會下墮惡趣呢?」

    「會下墮惡趣。」

    「露遮!這就好比有人向波斯匿王說:『陛下所有的國土及所有的財物,都由陛下自己享用,不可以給他人。』

    你認為怎樣?如果波斯匿王真的聽信此人的話,是否會斷除老百姓的生計呢?」

    「會斷除老百姓的生計。」

    「斷除他人的生計,是為善心?還是為不善心呢?」

    「不善心。」

    「不善心的人,來生會投生於善趣?或者會下墮入於惡道呢?」

    「會下墮惡道。」

    佛陀說:「露遮!同樣的道理。如果有人聞法本應證得四種沙門果,但如果有人說:『不要為此人說法。』假如我聽信此人的話,那麼他人能證得道果嗎?」

    「不能。」

    「如不能證得道果,能生天嗎?」

    「不能。」

    「阻撓他人說法,使人不得道果,不能生天,此人是善心?還是不善心呢?」

    「不善。」

    「不善心的心,當生於善趣?或者會下墮於惡道?」

    「會下墮惡道。」

    佛陀說:「露遮!如果有人對你說:『那些波羅婆提村裡,所有被封賜給你的財物,你應該都要留起來自己享用,不要布施給他人,財物本來就應當給自己享用,給他人幹嘛?』露遮!假若你聽信這個人的建議,會停止布施給他人嗎?」

    「會停止。」

    「那個阻止他人布施的人,是善心?還是不善心呢?」

    「不善心。」

    「如果是不善心的話,來生會投生於善趣?或者會下墮入惡趣呢?」

    「會下墮入惡處。」

    佛陀說:「露遮!同樣的道理。如果阻止他人說法,使人無法證果或生天,是一種不善心,來生會下墮惡道。」

    這時,露遮對佛陀說:「世尊,我願皈依佛、皈依法、皈依僧,請允許我於正法中成為一名在家弟子!從今以後,終生不殺生、不偷盜、不邪淫,不欺誑,不飲酒。」

    佛陀說此經後,露遮因聞法而心生歡喜,並依法奉行!

長阿含29/露遮經(第三分)
  如是我聞:
  一時,佛在拘薩羅人間遊行,與大比丘眾千二百五十人俱,往詣婆羅婆提婆羅門村北屍舍婆林中止宿。
  時,有婆羅門,名曰露遮,住婆羅林中,其村豐樂,人民熾盛,波斯匿王即封此村,與婆羅門以為梵分。此婆羅門七世已來父母真正,不為他人之所輕毀,異典三部諷誦通利,種種經書盡能分別,又能善於大人相法、瞻{}[?]吉凶、祭祀儀禮,聞:「沙門瞿曇釋種子出家成道,於拘薩羅國人間遊行,至屍舍婆林中,有大名稱,流聞天下,如來、至真、等正覺、……十號具足,於諸天、世人、魔、若魔天、沙門、婆羅門眾中自身作證,與他說法,上中下善,義、味具足,梵行清淨,如此真人,宜往覲現,我今寧可往共相見。」
  時,婆羅門即出彼村,詣屍舍婆林中,至世尊所,問訊已,一面坐。佛為說法,示、教、利、喜,婆羅門聞法已,白佛言:
  「唯願世尊及諸大眾明受我請。」
  爾時,世尊默然受請。
  彼婆羅門見佛默然,知已許可,即從{}[]起,遶佛而去。
  去佛不遠,便起惡見言:
  「諸沙門、婆羅門多知善法,多所證成,不應為他人說,但自知,休與他說為。譬如有人壞故獄已,更造新獄,斯是貪惡不善法耳。」
  時,婆羅門還至婆羅林已,即於其夜,具辦種種餚饍飲食。時到,語剃頭師言:
  「汝持我聲,詣屍舍婆林中,白沙門瞿曇:『日時已到,宜知是時。』」
  剃頭師受教即行,往到佛所,禮世尊足白:
  「時已到,宜知是時。」
  爾時,世尊即著衣持鉢,從諸弟子千二百五十人俱,詣婆羅林。
  剃頭師侍從世尊,偏露右臂,長跪叉手,白佛言:
  「彼露遮婆羅門去佛不遠,生惡見言:『諸有沙門、婆羅門多知善法,多所證者,不應為他人說,但自知,休與他說為。譬如有人壞故獄已,更造新獄,斯是貪惡不善法耳。』唯願世尊除其惡見。」
  佛告剃頭師曰:
  「此是小事,易開化耳。」
  爾時,世尊至婆羅門舍,就座而坐。
  時,婆羅門以種種甘饍,手自斟酌,供佛及僧,食訖去鉢,行澡水畢,取一小牀於佛前坐。佛告露遮:
  「汝昨去我不遠,生惡見言:『諸沙門、婆羅門多知善法,多所證者,不應為他人說,乃至貪惡不善法。』實有是言耶?」
  露遮言:「爾,實有此事。」
  佛告露遮:
  「汝勿復爾生此惡見,所以者何?世有三師可以自誡,雲何為三?一者剃除鬚髮,服三法衣,出家修道,於現法中可以除煩惱,又可增益得上人法。而於現法中不除煩惱,不得上人法,己業未成而為弟子說法,其諸弟子不恭敬承事,由復依止與共同住,露遮!彼諸弟子語師言:『師今剃除鬚髮,服三法衣,出家修道,於現法中可得除眾煩惱,得上人勝法。而今於現法中不能除煩惱,不得上人勝法,己業未成而為弟子說法,使諸弟子不復恭敬承事供養,但共依止同住而已。』」
  佛言:
  「露遮!猶如有人壞故獄已,更造新獄,斯則名為貪濁惡法,是為一師可以自誡,是為:賢聖戒、律戒、儀戒、時戒。」
  又告露遮:
  「第二師者,剃除鬚髮,服三法衣,出家修道,於現法中可得除眾煩惱,{}[]可增益得上人法。而於現法中不能除眾煩惱,雖復少多得上人勝法,己業未成而為弟子說法,其諸弟子不恭敬承事,由復依止與共同住,露遮!彼諸弟子語師言:『師今剃除鬚髮,服三法衣,出家修道,於現法中得除眾煩惱,得上人法。而今於現法中不能除眾煩惱,雖復少多得上人法,己利未成而為弟子說法,使諸弟子不復恭敬承事供養,但共依止同住而已。』」
  佛言:
  「露遮!猶如有人在他後行,手摩他背,此則名為貪濁惡法,是為二師可以自誡,是為:賢聖戒、律戒、儀戒、時戒。」
  又告露遮:
  「第三師者,剃除鬚髮,服三法衣,出家修道,於現法中可除煩惱,又可增益得上人法。而於現法中不能除眾煩惱,雖復少多得上人法,己利未成而為弟子說法,其諸弟子恭敬承事,依止同住,露遮!彼諸弟子語師言:『師今剃除鬚髮,服三法衣,出家修道,於現法中可得除眾煩惱,少多得上人法,而今於現法中不能除眾煩惱,雖復少多得上人法,己利未成而為弟子說法,諸弟子恭敬承事,共止同住。』」
  佛言:
  「露遮!猶如有人捨己禾稼,鋤他田苗,此則名為貪濁惡法,是為三師可以自誡,是為:賢聖戒、律戒、儀戒、時戒。
  露遮!有一世尊不在世間,不可傾動,雲何為一?若如來、至真、等正覺出現於世,……乃至得三明,除滅無明,生智慧明,去諸闇冥,出大法光,所謂漏盡智證,所以者何?斯由精勤,專念不忘,樂獨閑居之所得也,露遮!是為第一世尊不在世間,不可傾動。露遮!有四沙門果,何者四?謂:須陀洹果、斯陀含果、阿那含果、阿羅漢果。雲何?露遮!有人聞法應得此四沙門果,若有人遮言:『勿為說法。』設用其言者,彼人聞法得果以不?」
  答曰:「不得。」
  又問:「若不得果,得生天不?」
  答曰:「不得。」
  又問:
  「遮他說法,使不得果,不得生天,為是善心,為不善心耶?」
  答曰:「不善。」
  又問:
  「不善心者,為生善趣,為墮惡趣?」
  答曰:「生惡趣。」
  「露遮!猶如有人語波斯匿王言:『王所有國土,其中財物王盡自用,勿給餘人。』雲何?露遮!若用彼人言者,當斷餘人供不?」
  答曰:「當斷。」
  又問:
  「斷他供者,為是善心,為不善心?」
  答曰:「不善心。」
  又問:
  「不善心者,為生善趣,為墮惡道耶?」
  答曰:「墮惡道。」
  「露遮!彼亦如是,有人聞法,應得四沙門果,若有人言:『勿為說法。』設用其言者,彼人聞法得果不?」
  答曰:「不得。」
  又問:「若不得果,得生天不?」
  答曰:「不得。」
  又問:
  「遮他說法,使不得道果,不得生天,彼為是善心,為不善心耶?」
  答曰:「不善。」
  又問:
  「不善心者,當生善趣,為[]墮惡道耶?」
  答曰:「墮惡道。」
  「露遮!若有人語汝言:『彼波羅婆提村封所有財物,露遮!自用勿給人,物當自用,與他何為?』雲何?露遮!設用彼言者,當斷餘人供不?」
  答曰:「當斷。」
  又問:
  「教人斷他供者,為是善心,為不善心耶?」
  答曰:「不善。」
  又問:
  「不善心者,為生善趣,為墮惡道耶?」
  答曰:「墮惡道。」
  「露遮!彼亦如是,有人聞法應得四沙門果,若有人言:『勿為說法。』設用其言者,彼人聞法得果不?」
  答曰:「不得。」
  又問:「若不得果,得生天不?」
  答曰:「不得。」
  又問:
  「遮他說法,使不得果,不得生天,為是善心,為不善心耶?」
  答曰:「不善。」
  又問:
  「不善心者,為生善趣,為墮惡道耶?」
  答曰:「墮惡道。」
  爾時,露遮婆羅門白佛言:
  「我歸依佛,歸依法,歸依僧,願聽我於正法中為優婆塞,自今已後,盡形壽不殺、不盜、不婬、不欺、不飲酒。」
  佛說法已,時,露遮婆羅門聞佛所說,歡喜奉行。

巴利語經文
DN.12/(12) Lohiccasuttaṃ
Lohiccabrāhmaṇavatthu
   501. Evaṃ me sutaṃ – ekaṃ samayaṃ bhagavā kosalesu cārikaṃ caramāno mahatā bhikkhusaṅghena saddhiṃ pañcamattehi bhikkhusatehi yena sālavatikā tadavasari. Tena kho pana samayena lohicco brāhmaṇo sālavatikaṃ ajjhāvasati sattussadaṃ satiṇakaṭṭhodakaṃ sadhaññaṃ rājabhoggaṃ raññā pasenadinā kosalena dinnaṃ rājadāyaṃ, brahmadeyyaṃ.
   502. Tena kho pana samayena lohiccassa brāhmaṇassa evarūpaṃ pāpakaṃ diṭṭhigataṃ uppannaṃ hoti– “idha samaṇo vā brāhmaṇo vā kusalaṃ dhammaṃ adhigaccheyya, kusalaṃ dhammaṃ adhigantvā na parassa āroceyya, kiñhi paro parassa karissati. Seyyathāpi nāma purāṇaṃ bandhanaṃ chinditvā aññaṃ navaṃ bandhanaṃ kareyya, evaṃsampadamidaṃ pāpakaṃ lobhadhammaṃ vadāmi, kiñhi paro parassa karissatī”ti.
   503. Assosi kho lohicco brāhmaṇo– “samaṇo khalu, bho, gotamo sakyaputto sakyakulā pabbajito kosalesu cārikaṃ caramāno mahatā bhikkhusaṅghena saddhiṃ pañcamattehi bhikkhusatehi sālavatikaṃ anuppatto. Taṃ kho pana bhavantaṃ gotamaṃ evaṃ kalyāṇo kittisaddo abbhuggato– ‘itipi so bhagavā arahaṃ sammāsambuddho vijjācaraṇasampanno sugato lokavidū anuttaro purisadammasārathi satthā devamanussānaṃ buddho bhagavā’. So imaṃ lokaṃ sadevakaṃ samārakaṃ sabrahmakaṃ sassamaṇabrāhmaṇiṃ pajaṃ sadevamanussaṃ sayaṃ abhiññā sacchikatvā pavedeti. So dhammaṃ deseti ādikalyāṇaṃ majjhekalyāṇaṃ pariyosānakalyāṇaṃ sātthaṃ sabyañjanaṃ kevalaparipuṇṇaṃ parisuddhaṃ brahmacariyaṃ pakāseti. Sādhu kho pana tathārūpānaṃ arahataṃ dassanaṃ hotī”ti.
   504. Atha kho lohicco brāhmaṇo rosikaṃ nhāpitaṃ āmantesi– “ehi tvaṃ, samma rosike, yena samaṇo gotamo tenupasaṅkama upasaṅkamitvā mama vacanena samaṇaṃ gotamaṃ appābādhaṃ appātaṅkaṃ lahuṭṭhānaṃ balaṃ phāsuvihāraṃ puccha– lohicco, bho gotama, brāhmaṇo bhavantaṃ gotamaṃ appābādhaṃ appātaṅkaṃ lahuṭṭhānaṃ balaṃ phāsuvihāraṃ pucchatī”ti. Evañca vadehi– “adhivāsetu kira bhavaṃ gotamo lohiccassa brāhmaṇassa svātanāya bhattaṃ saddhiṃ bhikkhusaṅghenā”ti.
   505. “Evaṃ, bho”ti kho rosikā nhāpito lohiccassa brāhmaṇassa paṭissutvā yena bhagavā tenupasaṅkami; upasaṅkamitvā bhagavantaṃ abhivādetvā ekamantaṃ nisīdi. Ekamantaṃ nisinno kho rosikā nhāpito bhagavantaṃ etadavoca– “lohicco, bhante, brāhmaṇo bhagavantaṃ appābādhaṃ appātaṅkaṃ lahuṭṭhānaṃ balaṃ phāsuvihāraṃ pucchati; evañca vadeti– adhivāsetu kira, bhante, bhagavā lohiccassa brāhmaṇassa svātanāya bhattaṃ saddhiṃ bhikkhusaṅghenā”ti. Adhivāsesi bhagavā tuṇhībhāvena.
   506. Atha kho rosikā nhāpito bhagavato adhivāsanaṃ viditvā uṭṭhāyāsanā bhagavantaṃ abhivādetvā padakkhiṇaṃ katvā yena lohicco brāhmaṇo tenupasaṅkami; upasaṅkamitvā lohiccaṃ brāhmaṇaṃ etadavoca– “avocumhā kho mayaṃ bhoto vacanena taṃ bhagavantaṃ– ‘lohicco, bhante, brāhmaṇo bhagavantaṃ appābādhaṃ appātaṅkaṃ lahuṭṭhānaṃ balaṃ phāsuvihāraṃ pucchati; evañca vadeti– adhivāsetu kira, bhante, bhagavā lohiccassa brāhmaṇassa svātanāya bhattaṃ saddhiṃ bhikkhusaṅghenā’ti. Adhivutthañca pana tena bhagavatā”ti.
   507. Atha kho lohicco brāhmaṇo tassā rattiyā accayena sake nivesane paṇītaṃ khādanīyaṃ bhojanīyaṃ paṭiyādāpetvā rosikaṃ nhāpitaṃ āmantesi– “ehi tvaṃ, samma rosike, yena samaṇo gotamo tenupasaṅkama; upasaṅkamitvā samaṇassa gotamassa kālaṃ ārocehi– kālo bho, gotama, niṭṭhitaṃ bhattan”ti. “Evaṃ, bho”ti kho rosikā nhāpito lohiccassa brāhmaṇassa paṭissutvā yena bhagavā tenupasaṅkami; upasaṅkamitvā bhagavantaṃ abhivādetvā ekamantaṃ aṭṭhāsi Ekamantaṃ ṭhito kho rosikā nhāpito bhagavato kālaṃ ārocesi– “kālo, bhante, niṭṭhitaṃ bhattan”ti.
   508. Atha kho bhagavā pubbaṇhasamayaṃ nivāsetvā pattacīvaramādāya saddhiṃ bhikkhusaṅghena yena sālavatikā tenupasaṅkami. Tena kho pana samayena rosikā nhāpito bhagavantaṃ piṭṭhito piṭṭhito anubandho hoti. Atha kho rosikā nhāpito bhagavantaṃ etadavoca– “lohiccassa, bhante, brāhmaṇassa evarūpaṃ pāpakaṃ diṭṭhigataṃ uppannaṃ– ‘idha samaṇo vā brāhmaṇo vā kusalaṃ dhammaṃ adhigaccheyya, kusalaṃ dhammaṃ adhigantvā na parassa āroceyya– kiñhi paro parassa karissati. Seyyathāpi nāma purāṇaṃ bandhanaṃ chinditvā aññaṃ navaṃ bandhanaṃ kareyya, evaṃ sampadamidaṃ pāpakaṃ lobhadhammaṃ vadāmi– kiñhi paro parassa karissatī’ti. Sādhu, bhante, bhagavā lohiccaṃ brāhmaṇaṃ etasmā pāpakā diṭṭhigatā vivecetū”ti. “Appeva nāma siyā rosike, appeva nāma siyā rosike”ti.
   Atha kho bhagavā yena lohiccassa brāhmaṇassa nivesanaṃ tenupasaṅkami; upasaṅkamitvā paññatte āsane nisīdi Atha kho lohicco brāhmaṇo buddhappamukhaṃ bhikkhusaṅghaṃ paṇītena khādanīyena bhojanīyena sahatthā santappesi sampavāresi.
Lohiccabrāhmaṇānuyogo
   509. Atha kho lohicco brāhmaṇo bhagavantaṃ bhuttāviṃ onītapattapāṇiṃ aññataraṃ nīcaṃ āsanaṃ gahetvā ekamantaṃ nisīdi. Ekamantaṃ nisinnaṃ kho lohiccaṃ brāhmaṇaṃ bhagavā etadavoca– “saccaṃ kira te, lohicca, evarūpaṃ pāpakaṃ diṭṭhigataṃ uppannaṃ– ‘idha samaṇo vā brāhmaṇo vā kusalaṃ dhammaṃ adhigaccheyya, kusalaṃ dhammaṃ adhigantvā na parassa āroceyya– kiñhi paro parassa karissati. Seyyathāpi nāma purāṇaṃ bandhanaṃ chinditvā aññaṃ navaṃ bandhanaṃ kareyya, evaṃ sampadamidaṃ pāpakaṃ lobhadhammaṃ vadāmi, kiñhi paro parassa karissatī’” ti? “Evaṃ, bho gotama”. “Taṃ kiṃ maññasi lohicca nanu tvaṃ sālavatikaṃ ajjhāvasasī”ti? “Evaṃ, bho gotama”. “Yo nu kho, lohicca, evaṃ vadeyya– ‘lohicco brāhmaṇo sālavatikaṃ ajjhāvasati. Yā sālavatikāya samudayasañjāti lohiccova taṃ brāhmaṇo ekako paribhuñjeyya, na aññesaṃ dadeyyā’ti. Evaṃ vādī so ye taṃ upajīvanti, tesaṃ antarāyakaro vā hoti, no vā”ti?
   “Antarāyakaro, bho gotama”. “Antarāyakaro samāno hitānukampī vā tesaṃ hoti ahitānukampī vā”ti? “Ahitānukampī, bho gotama”. “Ahitānukampissa mettaṃ vā tesu cittaṃ paccupaṭṭhitaṃ hoti sapattakaṃ vā”ti? “Sapattakaṃ, bho gotama”. “Sapattake citte paccupaṭṭhite micchādiṭṭhi vā hoti sammādiṭṭhi vā”ti? “Micchādiṭṭhi, bho gotama”. “Micchādiṭṭhissa kho ahaṃ, lohicca, dvinnaṃ gatīnaṃ aññataraṃ gatiṃ vadāmi– nirayaṃ vā tiracchānayoniṃ vā”.
   510. “Taṃ kiṃ maññasi, lohicca, nanu rājā pasenadi kosalo kāsikosalaṃ ajjhāvasatī”ti? “Evaṃ, bho gotama”. “Yo nu kho, lohicca, evaṃ vadeyya– ‘rājā pasenadi kosalo kāsikosalaṃ ajjhāvasati; yā kāsikosale samudayasañjāti, rājāva taṃ pasenadi kosalo ekako paribhuñjeyya, na aññesaṃ dadeyyā’ti. Evaṃ vādī so ye rājānaṃ pasenadiṃ kosalaṃ upajīvanti tumhe ceva aññe ca, tesaṃ antarāyakaro vā hoti, no vā”ti?
   “Antarāyakaro, bho gotama”. “Antarāyakaro samāno hitānukampī vā tesaṃ hoti ahitānukampī vā”ti? “Ahitānukampī, bho gotama”. “Ahitānukampissa mettaṃ vā tesu cittaṃ paccupaṭṭhitaṃ hoti sapattakaṃ vā”ti? “Sapattakaṃ, bho gotama”. “Sapattake citte paccupaṭṭhite micchādiṭṭhi vā hoti sammādiṭṭhi vā”ti? “Micchādiṭṭhi, bho gotama”. “Micchādiṭṭhissa kho ahaṃ, lohicca, dvinnaṃ gatīnaṃ aññataraṃ gatiṃ vadāmi– nirayaṃ vā tiracchānayoniṃ vā”.
   511. “Iti kira, lohicca, yo evaṃ vadeyya– “lohicco brāhmaṇo sālavatikaṃ ajjhāvasati; yā sālavatikāya samudayasañjāti, lohiccova taṃ brāhmaṇo ekako paribhuñjeyya, na aññesaṃ dadeyyā”ti. Evaṃvādī so ye taṃ upajīvanti, tesaṃ antarāyakaro hoti. Antarāyakaro samāno ahitānukampī hoti, ahitānukampissa sapattakaṃ cittaṃ paccupaṭṭhitaṃ hoti, sapattake citte paccupaṭṭhite micchādiṭṭhi hoti. Evameva kho, lohicca, yo evaṃ vadeyya– “idha samaṇo vā brāhmaṇo vā kusalaṃ dhammaṃ adhigaccheyya, kusalaṃ dhammaṃ adhigantvā na parassa āroceyya, kiñhi paro parassa karissati. Seyyathāpi nāma purāṇaṃ bandhanaṃ chinditvā aññaṃ navaṃ bandhanaṃ kareyya …pe… karissatī”ti. Evaṃvādī so ye te kulaputtā tathāgatappaveditaṃ dhammavinayaṃ āgamma evarūpaṃ uḷāraṃ visesaṃ adhigacchanti, sotāpattiphalampi sacchikaronti, sakadāgāmiphalampi sacchikaronti, anāgāmiphalampi sacchikaronti, arahattampi sacchikaronti, ye cime dibbā gabbhā paripācenti dibbānaṃ bhavānaṃ abhinibbattiyā, tesaṃ antarāyakaro hoti, antarāyakaro samāno ahitānukampī hoti ahitānukampissa sapattakaṃ cittaṃ paccupaṭṭhitaṃ hoti, sapattake citte paccupaṭṭhite micchādiṭṭhi hoti. Micchādiṭṭhissa kho ahaṃ, lohicca, dvinnaṃ gatīnaṃ aññataraṃ gatiṃ vadāmi– nirayaṃ vā tiracchānayoniṃ vā.
   512. “Iti kira, lohicca, yo evaṃ vadeyya– “rājā pasenadi kosalo kāsikosalaṃ ajjhāvasati; yā kāsikosale samudayasañjāti, rājāva taṃ pasenadi kosalo ekako paribhuñjeyya, na aññesaṃ dadeyyā”ti. Evaṃvādī so ye rājānaṃ pasenadiṃ kosalaṃ upajīvanti tumhe ceva aññe ca, tesaṃ antarāyakaro hoti. Antarāyakaro samāno ahitānukampī hoti, ahitānukampissa sapattakaṃ cittaṃ paccupaṭṭhitaṃ hoti, sapattake citte paccupaṭṭhite micchādiṭṭhi hoti. Evameva kho, lohicca, yo evaṃ vadeyya– “idha samaṇo vā brāhmaṇo vā kusalaṃ dhammaṃ adhigaccheyya, kusalaṃ dhammaṃ adhigantvā na parassa āroceyya, kiñhi paro parassa karissati. Seyyathāpi nāma …pe… kiñhi paro parassa karissatī”ti, evaṃ vādī so ye te kulaputtā tathāgatappaveditaṃ dhammavinayaṃ āgamma evarūpaṃ uḷāraṃ visesaṃ adhigacchanti, sotāpattiphalampi sacchikaronti, sakadāgāmiphalampi sacchikaronti, anāgāmiphalampi sacchikaronti, arahattampi sacchikaronti. Ye cime dibbā gabbhā paripācenti dibbānaṃ bhavānaṃ abhinibbattiyā, tesaṃ antarāyakaro hoti, antarāyakaro samāno ahitānukampī hoti, ahitānukampissa sapattakaṃ cittaṃ paccupaṭṭhitaṃ hoti, sapattake citte paccupaṭṭhite micchādiṭṭhi hoti. Micchādiṭṭhissa kho ahaṃ, lohicca, dvinnaṃ gatīnaṃ aññataraṃ gatiṃ vadāmi– nirayaṃ vā tiracchānayoniṃ vā.
Tayo codanārahā
   513. “Tayo khome, lohicca, satthāro, ye loke codanārahā; yo ca panevarūpe satthāro codeti, sā codanā bhūtā tacchā dhammikā anavajjā Katame tayo? Idha, lohicca, ekacco satthā yassatthāya agārasmā anagāriyaṃ pabbajito hoti, svāssa sāmaññattho ananuppatto hoti. So taṃ sāmaññatthaṃ ananupāpuṇitvā sāvakānaṃ dhammaṃ deseti– “idaṃ vo hitāya idaṃ vo sukhāyā”ti. Tassa sāvakā na sussūsanti, na sotaṃ odahanti, na aññā cittaṃ upaṭṭhapenti, vokkamma ca satthusāsanā vattanti. So evamassa codetabbo– “āyasmā kho yassatthāya agārasmā anagāriyaṃ pabbajito, so te sāmaññattho ananuppatto, taṃ tvaṃ sāmaññatthaṃ ananupāpuṇitvā sāvakānaṃ dhammaṃ desesi– ‘idaṃ vo hitāya idaṃ vo sukhāyā’ti Tassa te sāvakā na sussūsanti, na sotaṃ odahanti, na aññā cittaṃ upaṭṭhapenti, vokkamma ca satthusāsanā vattanti. Seyyathāpi nāma osakkantiyā vā ussakkeyya, parammukhiṃ vā āliṅgeyya, evaṃ sampadamidaṃ pāpakaṃ lobhadhammaṃ vadāmi– kiñhi paro parassa karissatī”ti. Ayaṃ kho, lohicca, paṭhamo satthā, yo loke codanāraho; yo ca panevarūpaṃ satthāraṃ codeti, sā codanā bhūtā tacchā dhammikā anavajjā.
   514. “Puna caparaṃ, lohicca, idhekacco satthā yassatthāya agārasmā anagāriyaṃ pabbajito hoti, svāssa sāmaññattho ananuppatto hoti. So taṃ sāmaññatthaṃ ananupāpuṇitvā sāvakānaṃ dhammaṃ deseti– “idaṃ vo hitāya, idaṃ vo sukhāyā”ti. Tassa sāvakā sussūsanti, sotaṃ odahanti, aññā cittaṃ upaṭṭhapenti, na ca vokkamma satthusāsanā vattanti. So evamassa codetabbo– “āyasmā kho yassatthāya agārasmā anagāriyaṃ pabbajito, so te sāmaññattho ananuppatto. Taṃ tvaṃ sāmaññatthaṃ ananupāpuṇitvā sāvakānaṃ dhammaṃ desesi– ‘idaṃ vo hitāya idaṃ vo sukhāyā’ti. Tassa te sāvakā sussūsanti, sotaṃ odahanti aññā cittaṃ upaṭṭhapenti, na ca vokkamma satthusāsanā vattanti. Seyyathāpi nāma sakaṃ khettaṃ ohāya paraṃ khettaṃ niddāyitabbaṃ maññeyya evaṃ sampadamidaṃ pāpakaṃ lobhadhammaṃ vadāmi– kiñhi paro parassa karissatī”ti. Ayaṃ kho, lohicca, dutiyo satthā, yo, loke codanāraho; yo ca panevarūpaṃ satthāraṃ codeti, sā codanā bhūtā tacchā dhammikā anavajjā.
   515. “Puna caparaṃ, lohicca, idhekacco satthā yassatthāya agārasmā anagāriyaṃ pabbajito hoti, svāssa sāmaññattho anuppatto hoti. So taṃ sāmaññatthaṃ anupāpuṇitvā sāvakānaṃ dhammaṃ deseti– “idaṃ vo hitāya idaṃ vo sukhāyā”ti. Tassa sāvakā na sussūsanti, na sotaṃ odahanti, na aññā cittaṃ upaṭṭhapenti, vokkamma ca satthusāsanā vattanti. So evamassa codetabbo– “āyasmā kho yassatthāya agārasmā anagāriyaṃ pabbajito, so te sāmaññattho anuppatto. Taṃ tvaṃ sāmaññatthaṃ anupāpuṇitvā sāvakānaṃ dhammaṃ desesi– ‘idaṃ vo hitāya idaṃ vo sukhāyā’ti. Tassa te sāvakā na sussūsanti, na sotaṃ odahanti, na aññā cittaṃ upaṭṭhapenti vokkamma ca satthusāsanā vattanti. Seyyathāpi nāma purāṇaṃ bandhanaṃ chinditvā aññaṃ navaṃ bandhanaṃ kareyya, evaṃ sampadamidaṃ pāpakaṃ lobhadhammaṃ vadāmi, kiñhi paro parassa karissatī”ti. Ayaṃ kho, lohicca, tatiyo satthā, yo loke codanāraho; yo ca panevarūpaṃ satthāraṃ codeti, sā codanā bhūtā tacchā dhammikā anavajjā. Ime kho, lohicca, tayo satthāro, ye loke codanārahā, yo ca panevarūpe satthāro codeti, sā codanā bhūtā tacchā dhammikā anavajjāti.
Nacodanārahasatthu
   516. Evaṃ vutte, lohicco brāhmaṇo bhagavantaṃ etadavoca– “atthi pana, bho gotama, koci satthā, yo loke nacodanāraho”ti? “Atthi kho, lohicca, satthā, yo loke nacodanāraho”ti. “Katamo pana so, bho gotama, satthā, yo loke nacodanāraho”ti?
   “Idha, lohicca, tathāgato loke uppajjati arahaṃ, sammāsambuddho …pe… (yathā 190-212anucchedesu evaṃ vitthāretabbaṃ). Evaṃ kho, lohicca, bhikkhu sīlasampanno hoti …pe… paṭhamaṃ jhānaṃ upasampajja viharati… yasmiṃ kho, lohicca, satthari sāvako evarūpaṃ uḷāraṃ visesaṃ adhigacchati, ayampi kho, lohicca, satthā, yo loke nacodanāraho Yo ca panevarūpaṃ satthāraṃ codeti, sā codanā abhūtā atacchā adhammikā sāvajjā …pe… dutiyaṃ jhānaṃ …pe… tatiyaṃ jhānaṃ …pe… catutthaṃ jhānaṃ upasampajja viharati. Yasmiṃ kho, lohicca, satthari sāvako evarūpaṃ uḷāraṃ visesaṃ adhigacchati, ayampi kho, lohicca, satthā, yo loke nacodanāraho, yo ca panevarūpaṃ satthāraṃ codeti, sā codanā abhūtā atacchā adhammikā sāvajjā… ñāṇadassanāya cittaṃ abhinīharati abhininnāmeti …pe… yasmiṃ kho, lohicca, satthari sāvako evarūpaṃ uḷāraṃ visesaṃ adhigacchati, ayampi kho, lohicca, satthā, yo loke nacodanāraho, yo ca panevarūpaṃ satthāraṃ codeti, sā codanā abhūtā atacchā adhammikā sāvajjā… nāparaṃ itthattāyāti pajānāti. Yasmiṃ kho, lohicca, satthari sāvako evarūpaṃ uḷāraṃ visesaṃ adhigacchati, ayampi kho, lohicca, satthā, yo loke nacodanāraho, yo ca panevarūpaṃ satthāraṃ codeti, sā codanā abhūtā atacchā adhammikā sāvajjā”ti.
   517. Evaṃ vutte, lohicco brāhmaṇo bhagavantaṃ etadavoca– “seyyathāpi, bho gotama, puriso purisaṃ narakapapātaṃ patantaṃ kesesu gahetvā uddharitvā thale patiṭṭhapeyya, evamevāhaṃ bhotā gotamena narakapapātaṃ papatanto uddharitvā thale patiṭṭhāpito. Abhikkantaṃ, bho gotama, abhikkantaṃ, bho gotama, seyyathāpi, bho gotama, nikkujjitaṃ vā ukkujjeyya, paṭicchannaṃ vā vivareyya, mūḷhassa vā maggaṃ ācikkheyya, andhakāre vā telapajjotaṃ dhāreyya, ‘cakkhumanto rūpāni dakkhantī’ti. Evamevaṃ bhotā gotamena anekapariyāyena dhammo pakāsito Esāhaṃ bhavantaṃ gotamaṃ saraṇaṃ gacchāmi dhammañca bhikkhusaṅghañca. Upāsakaṃ maṃ bhavaṃ gotamo dhāretu ajjatagge pāṇupetaṃ saraṇaṃ gatan”ti.
   Lohiccasuttaṃ niṭṭhitaṃ dvādasamaṃ.