本經也就是巴利聖典《中部》之《大四十經》,是世尊所教導的正法中精華之精華。

    本經的重點有以下幾處:

一、經中所提到的修持正定須有其七支為條件,意思是:若要證得正定,就必得先具足七個要件與輔助條件。也就是說,想要修持正定,就一定要先具備八正道中的前七個條件。這個道理等同於《長阿含經》第4經之《闍尼沙經》裡所提到的「七定具」。

二、正見永遠是八正道裡的第一項基本修行,如果沒有正見,整個修行的方向都將因而迷失錯亂,走入歧途。

三、一般修行人修的是《八正道》,漏盡阿羅漢成就十支,也就是比八正道多出了【正解脫】(即「解脫」)與【正智】(即「解脫知見成就」)。

四、漏盡阿羅漢成就了十支,同時也成就了四十大法品,也就是巴利聖典《大四十經》的「大四十品」的意思。所謂大四十品,是指:有正見的人一定是斷除了邪見,若因邪見生而無量惡、不善法者,此聖弟子亦斷除之;若因正見而生無量善法者,此人則修習令滿具足。……乃至正智者一定是斷除了邪智,若因邪智而生無量惡、不善法者,此人亦斷除之;若因正智而生無量善法者,此人則修習令滿具足。以上,分別有二十善品及二十不善品,一共有四十品。

五、四十大法品的梵輪已被如來轉動了,這世上一切的沙門、梵志、天神及魔神、梵天及其餘世間的人,都不能逆轉或破壞這個法輪。如果有任何的沙門或婆羅門主張四十大法品應該受到呵責、反駁、或唾棄,那麼此人的主張必將會受到十種如法的非難。

    願以此譯介本經及今日持守八戒的功德:

    願消除我的五蓋,讓我自在入禪定無礙。

    願我能成功觀透五蘊為:無常、苦、無我。

    願我人間天上能遠離、不遇惡知識、惡友、惡眷屬;常遇善知識、善友、善眷屬相伴、相助。願我能常遇良師益友。

    願此功德成為我速證涅槃的助緣。

    願迴向給諸天善神,尤其是北方毘沙門天王、三十三天帝釋、兜率天的彌勒菩薩、他化自在天的商主太子(未來彌勒佛時代的護法神)、色界初禪的大梵天王。願諸天神能不嫌棄並隨喜我這份微薄的善業;願諸神的美貌、威勢、神通、壽命、眷屬都能增長;願諸神都能很快正向解脫,趨向涅槃。

選譯自《中阿含經》第189經之《聖道經》

喬正一白話譯於西元2016/2/29八關齋戒日

    我是這樣聽聞的:

    這是在佛陀於古印度拘樓城遊方時發生的事。

    有一次,世尊對諸比丘說:「有一條道路,能令眾生得清淨,離愁慼啼哭,滅憂苦懊惱,這條道路就是:『聖正定』。

    但,要走上這條道路,必得先走完前面七條必經的路,這七條路分別是:正見、正志、正語、正業、正命、正方便、正念。

    若有人能走完前七條路,則此人必將與善趣相應,心念集中,易於入定,這七條路都是入正定前的準備功夫。

    因為,因正見而生正志,因正志而生正語,因正語而生正業,因正業而生正命,因正命而生正方便,因正方便而生正念,因正念而生正定。

    當賢聖弟子的心已得正定,當下便能斷盡淫、怒、癡,賢聖弟子已證得正心解脫,當下自知:『此生已是我歷劫生死的最後一站,我已成就最高的梵行,我該學習的功課都已完成,我不會再有下一生了。』我確實知道自己已解脫了。

    在上面的這幾條路中,正見是第一條,也最重要。若見邪見是邪見者,見正見是正見者,也就是能很清楚分辨正邪的觀念,就是正見。

    什麼是邪見?例如:否定布施、否定八關齋戒、否定發願迴向,否定善、惡業,也否定善、惡業報,否定此世、來生,否定孝敬父母,否定這世上有阿羅漢及涅槃可證……,以上,就是邪見。

    什麼是正見?就是肯定布施的價值與功德、肯定八關齋戒的價值與功德、肯定發願迴向,肯定有善、惡業,也肯定有善、惡業報,肯定有今世、來生,肯定孝敬父母,肯定這世上有阿羅漢及涅槃可證……,以上,就是正見。

    以上,也就是『見邪見是邪見者,見正見是正見者』的意思。

    當聖弟子已如是知正見後,便進一步去學習正方便,也就是比丘以正念斷除邪見,成就正見,也是『正念』的意思,而『正見』、『正方便』、『正念』此三支都跟隨在『正見』之後,從見方便,是故,正見最在前也。

    若見邪志是邪志者,是謂正志;若見正志是正志者,亦謂正志。

    什麼是邪志?就是:欲念、恚念、害念,就是所謂的邪志。

    什麼是正志?無欲念、無恚念、無害念,就是所謂的正志。

    以上,就是見邪志是邪志者,是謂正志;見正志是正志者,亦是所謂的正志。

    當聖弟子已如是知正志,則進一步學習斷除邪志成就正志,也就是所謂的『正方便』。比丘以念斷於邪志,成就正志,就是所謂的『正念』,而『正志』、『正方便』、『正念』此三支皆跟隨在正志之後,而且都必須因『正見』才能完成,是故正見一定是首要的功夫,在八正道中被排在最前面的第一項。

    若見邪語是邪語者,是謂正語;若見正語是正語者,亦謂正語。

    什麼是邪語?分別是:妄言、兩舌、惡口、綺語,是謂邪語。

    什麼是正語?離妄言、兩舌、粗言、綺語,是謂正語。

    以上,就是見邪語是邪語者,是謂正語;見正語是正語者,亦謂正語。當聖弟子已如是知正語,則進一步學習斷邪語成就正語,也就是所謂的正方便。比丘以念斷於邪語,成就正語,就是所謂的正念。而『正語』、『正方便』、『正念』此三支皆跟隨在『正語』之後,因『正見』而成就,所以正見一定是首要的功夫,在八正道中被排在最前面的第一項。

    若見邪業是邪業者,是謂正業;若見正業是正業者,亦謂正業。

    什麼是邪業?分別是:殺生、不與取、邪婬,是謂邪業。

    什麼是正業?分別是:離殺、不與取、邪婬,是謂正業。

    以上,就是見邪業是邪業者,是謂正業;見正業是正業者,亦謂正業。

    當聖弟子已如是知正業,則進一步學習欲斷邪業成就正業,也就是所謂的『正方便』;比丘以念斷於邪業,成就正業,就是所謂的『正念』,而『正業』、『正方便』、『正念』此三支皆隨『正業』之後,且都必須因『正見』才能完成,是故正見一定是首要的功夫,在八正道中被排在最前面的第一項。  

    若見邪命是邪命者,是謂正命;若見正命是正命者,亦謂正命。

    什麼是邪命?假設有人對於自己的生活不滿足,妄想靠許多畜生之咒等不正當的謀生方式來維生。此人不以正當的方法來求取衣被等民生物資,也以不如法的方法求取飲食、床榻、湯藥、諸生活民生資具,因為這些都是不正當的方法,故名為邪命。

    什麼是正命?假設有人對於自己的生活能知足,不妄想以許多畜生之咒等不正當的謀生方式來維生。此人以正當的方法來求取衣被等民生物資,也以如法的方法求取飲食、床榻、湯藥、諸生活民生資具,因為這些都是正當的方法,故名為正命。

    以上,就是見邪命是邪命者,是謂正命;見正命是正命者,亦謂正命。當聖弟子已如是知正命後,便進一步學習欲斷邪命成就正命,也就是所謂的正方便。比丘以念斷於邪命,成就正命,就是所謂的正念。而『正命』、『正方便』、『正念』此三支皆隨『正命』之後,且都必須因『正見』才能完成,是故正見一定是首要的功夫,在八正道中被排在最前面的第一項。  

  什麼是正方便?也就是已生惡法為斷故,發欲求正確的方法,精勤舉心滅除已生的惡法;未生惡法為不生故,發欲求正確的方法,精勤舉心滅除未生的惡法;未生善法為生故,發欲求正確的方法,令未生的善法生起;已生善法為住不忘不退,轉增廣布,修習滿具故,發欲求正確的方法,令已生的善法不滅失並增加。以上,就是正方便。

    什麼是正念?分別是:觀內身如『身』,觀至『受』……『心』……『法』如法,也就是四念處。

    什麼是正定?即離欲、離惡不善之法,……乃至得第四禪成就遊,就是所謂的正定。

    什麼是正解脫?就是欲心解脫,恚、癡心解脫,就是所謂的正解脫。

    什麼是正智?就是如實知欲心解脫,知恚、癡心解脫,也就是所謂『解脫知見成就』的意思。

    以上,就是修行人成就八支(八正道),漏盡阿羅漢成就十支。

    什麼是修行人成就八支?也就是學正見,……乃至學正定,就是修行人成就八支。

    什麼是漏盡阿羅漢成就十支?也就是無學正見,……乃至無學正智,就是所謂的漏盡阿羅漢成就十支。

    而漏盡阿羅漢成就十支,同時也成就了四十大法品(即巴利聖典《大四十經》),這是什麼意思呢?細述如下:

    有正見的人一定是斷除了邪見,若因邪見而生無量惡、不善法者,此聖弟子亦斷除之;若因正見而生無量善法者,此人則修習令滿具足。……至正智者一定是斷除了邪智,若因邪智而生無量惡、不善法者,此人亦斷除之;若因正智而生無量善法者,此人則修習令滿具足。

    以上,分別有二十善品及二十不善品,一共有四十品。

    也就是說一共有四十大法品的梵輪轉動了,這世上一切的沙門、梵志、天神及魔神、梵天及其餘世間的人,都不能逆轉或破壞這個法輪。

    如果有任何的沙門或婆羅門主張四十大法品應該受到呵責、反駁、或唾棄,那麼此人的主張必將會受到十種如法的非難,是哪十種非難呢?分別是:

    如果有沙門、婆羅門呵責正見,則他會去尊敬、稱讚、供養那些有邪見的沙門、婆羅門;如果有沙門、婆羅門呵責正志,則他會去尊敬、稱讚、供養那些有邪志的沙門、婆羅門。如果有沙門、婆羅門呵責正語……(中略)如果有沙門、婆羅門呵責正業……如果有沙門、婆羅門呵責正命……如果有沙門、婆羅門呵責正精進……如果有沙門、婆羅門呵責正念……如果有沙門、婆羅門呵責正定……如果有沙門、婆羅門呵責正智……如果有沙門、婆羅門呵責正解脫,則他會去尊敬、稱讚、供養那些有邪解脫的沙門、婆羅門。

    以上,就是如果有任何的沙門或婆羅門主張四十大法品應該受到呵責、反駁、或唾棄,那麼此人的主張必將會受到十種如法的非難。

    即使是那些主張無因論、不作業論、虛無論者的外道大師,他們也不敢主張大四十法品應該受到呵責、反駁、或唾棄,因為他們害怕受到指謫與非難。

    我所說的四十大法品的梵輪已轉動了,這世上一切的沙門、梵志、天神及魔神、梵天及其餘世間的人,都不能逆轉或破壞這個法輪,因為他們害怕會受到指謫與非難。」

    當佛陀說完本經後,諸比丘聽聞佛陀所說的法,都心生歡喜,並依法奉行。

原文/

中阿含189/聖道經(雙品)
  我聞如是:
  一時,佛遊拘樓瘦劍磨瑟曇拘樓都邑。
  爾時,世尊告諸比丘:
  「有一道,令眾生得清淨,離愁慼啼哭,滅憂苦懊惱,便得如法,謂:聖正定有習、有助,亦復有具而有七支,於聖正定說習、說助,亦復說具,云何為七?正見、正志、正語、正業、正命、正方便、正念,若有以此七支習、助、具,善趣向心得一者,是謂:聖正定有習、有助,亦復有具,所以者何?正見生正志,正志生正語,正語生正業,正業生正命,正命生正方便,正方便生正念,正念生正定,賢聖弟子如是心正定,頓盡婬、怒、癡,賢聖弟子如是正心解脫,頓知:『生已盡,梵行已立,所作已辦,不更受有。』知如真。
  彼中,正見最在其前,若見邪見是邪見者,是謂正見,若見正見是正見者,亦謂正見。云何邪見?謂此見:無施、無齋、無有咒說,無善、惡業,無善、惡業報,無此世、彼世,無父、無母,世無真人往至善處,善去、善向此世、彼世自知、自覺、自作證成就遊,是謂邪見。云何正見?謂此見:有施、有齋,亦有咒說,有善惡業,有善惡業報,有此世彼世,有父有母,世有真人往至善處,善去、善向此世、彼世,自知、自覺,自作證成就遊,是謂正見。是為:見邪見是邪見者,是謂正見,見正見是正見者,亦謂正見;彼如是知已,則便求學,欲斷邪見成就正見,是謂正方便;比丘以念斷於邪見,成就正見,是謂正念,此三支隨正見,從見方便,是故,正見最在前也。
  若見邪志是邪志者,是謂正志,若見正志是正志者,亦謂正志。云何邪志?欲念、恚念、害念,是謂邪志。云何正志?無欲念、無恚念、無害念,是謂正志。是為:見邪志是邪志者,是謂正志,見正志是正志者,亦謂正志;彼如是知已,則便求學,欲斷邪志成就正志,是謂正方便。比丘以念斷於邪志,成就正志,是謂正念,此三支隨正志,從見方便,是故正見最在前也。
  若見邪語是邪語者,是謂正語,若見正語是正語者,亦謂正語。云何邪語?妄言、兩舌、麁言、綺語,是謂邪語。云何正語?離妄言、兩舌、麁言、{}[?]語,是謂正語。是為:見邪語是邪語者,是謂正語,見正語是正語者,亦謂正語;彼如是知已,則便求學,欲斷邪語成就正語,是謂正方便。比丘以念斷於邪語,成就正語,是謂正念,此三支隨正語,從見方便,是故正見最在前也。
  若見邪業是邪業者,是謂正業,若見正業是正業者,亦謂正業。云何邪業?殺生、不與取、邪婬,是謂邪業。云何正業?離殺、不與取、邪婬,是謂正業。是為:見邪業是邪業者,是謂正業,見正業是正業者,亦謂正業。彼如是知已,則便求學,欲斷邪業成就正業,是謂正方便;比丘以念斷於邪業,成就正業,是謂正念,此三支隨正業,從見方便,是故正見最在前也。
  若見邪命是邪命者,是謂正命,若見正命是正命者,亦謂正命。云何邪命?若有求無滿意,以若干種畜生之咒,邪命存命,彼不如法求衣被,以非法也,不如法求飲食、床榻、湯藥、諸生活具,以非法也,是謂邪命。云何正命?若不求無滿意,不以若干種畜生之咒,不邪命存命,彼如法求衣被,則以法也,如法求飲食、床榻、湯藥、諸生活具,則以法也,是謂正命。是為:見邪命是邪命者,是謂正命,見正命是正命者,亦謂正命;彼如是知已,則便求學,欲斷邪命,成就正命,是謂正方便。比丘以念斷於邪命,成就正命,是謂正念,此三支隨正命,從見方便,是故正見最在前也。
  云何正方便?比丘者,已生惡法為斷故,發欲求方便,精勤舉心滅;未生惡法為不生故,發欲求方便,精勤舉心滅;未生善法為生故,發欲求方便,精勤舉心滅;已生善法為住不忘不退,轉增廣布,修習滿具故,發欲求方便,精勤舉心滅,是謂正方便。
  云何正念?比丘者,觀內身如身,觀至覺…………法如法,是謂正念。
  云何正定?比丘者,離欲、離惡不善之法,……至得第四禪成就遊,是謂正定。
  云何正解脫?比丘者,欲心解脫,恚、癡心解脫,是謂正解脫。
  云何正智?比丘者,知欲心解脫,知恚、癡心解脫,是謂正智也。
  是為:學者成就八支,漏盡阿羅訶成就十支。云何學者成就八支?學正見,……至學正定,是為學者成就八支。云何漏盡阿羅訶成就十支?無學正見,……至無學正智,是謂漏盡阿羅訶成就十支,所以者何?正見者斷於邪見,若因邪見生無量惡不善法者,彼亦斷之;若因正見生無量善法者,彼則修習令滿具足。……至正智者斷於邪智,若因邪智生無量惡不善法者,彼亦斷之;若因正智生無量善法者,彼則修習令滿具足。是為:二十善品、二十不善品;是為:說四十大法品轉於梵輪,沙門、梵志、天及魔、梵及餘世間無有能制而言非者。
  若有沙門、梵志者,我所說四十大法品轉於梵輪,沙門、梵志、天及魔、梵及餘世間無有能制而言非者,彼於如法有十詰責,云何為十?若毀呰正見,稱譽邪見,若有邪見沙門、梵志,若供養彼而稱譽彼,若有沙門、梵志者,我所說四十大法品轉於梵輪,沙門、梵志、天及魔、梵及餘世間無有能制而言非者,彼於如法是謂一詰責。若毀呰……至正智,稱譽邪智,若有邪智沙門、梵志,若供養彼而稱譽彼,若有沙門、梵志,我所說四十大法品轉於梵輪,沙門、梵志、天及魔,梵及餘世間無有能制而言非者,彼於如法是謂第十詰責。若有沙門、梵志,我所說四十大法品轉於梵輪,沙門、梵志、天及魔、梵及餘世間無有能制而言非者,是謂於如法有十詰責。
  若更有餘沙門、梵志,蹲踞說蹲踞,無所有說無所有,說無因、說無作、說無業,謂:彼彼所作善惡施設,斷絕破壞彼此,我所說四十大法品轉於梵輪,沙門、梵志、天及魔、梵及餘世間無有能制而言非者,彼亦有詰責、愁憂恐怖。」
  佛說如是,彼諸比丘聞佛所說,歡喜奉行。

巴利語經文
MN.117/(7) Mahācattārīsakasuttaṃ
   136. Evaṃ me sutaṃ– ekaṃ samayaṃ bhagavā sāvatthiyaṃ viharati jetavane anāthapiṇḍikassa ārāme. Tatra kho bhagavā bhikkhū āmantesi– “bhikkhavo”ti. “Bhadante”ti te bhikkhū bhagavato paccassosuṃ. Bhagavā etadavoca– “ariyaṃ vo, bhikkhave, sammāsamādhiṃ desessāmi sa-upanisaṃ saparikkhāraṃ. Taṃ suṇātha, sādhukaṃ manasi karotha; bhāsissāmī”ti. “Evaṃ, bhante”ti kho te bhikkhū bhagavato paccassosuṃ. Bhagavā etadavoca–
   “Katamo ca, bhikkhave, ariyo sammāsamādhi sa-upaniso saparikkhāro? Seyyathidaṃ– sammādiṭṭhi, sammāsaṅkappo, sammāvācā, sammākammanto, sammā-ājīvo, sammāvāyāmo, sammāsati; yā kho, bhikkhave, imehi sattahaṅgehi cittassa ekaggatā parikkhatā– ayaṃ vuccati, bhikkhave, ariyo sammāsamādhi sa-upaniso itipi, saparikkhāro itipi. Tatra, bhikkhave, sammādiṭṭhi pubbaṅgamā hoti. Kathañca, bhikkhave, sammādiṭṭhi pubbaṅgamā hoti? Micchādiṭṭhiṃ ‘micchādiṭṭhī’ti pajānāti, sammādiṭṭhiṃ ‘sammādiṭṭhī’ti pajānāti– sāssa hoti sammādiṭṭhi.
   “Katamā ca, bhikkhave, micchādiṭṭhi? ‘Natthi dinnaṃ, natthi yiṭṭhaṃ, natthi hutaṃ, natthi sukatadukkaṭānaṃ kammānaṃ phalaṃ vipāko, natthi ayaṃ loko, natthi paro loko, natthi mātā, natthi pitā, natthi sattā opapātikā, natthi loke samaṇabrāhmaṇā sammaggatā sammāpaṭipannā ye imañca lokaṃ parañca lokaṃ sayaṃ abhiññā sacchikatvā pavedentī’ti– ayaṃ, bhikkhave, micchādiṭṭhi.
   “Katamā ca, bhikkhave, sammādiṭṭhi? Sammādiṭṭhiṃpahaṃ, bhikkhave, dvāyaṃ vadāmi– atthi, bhikkhave, sammādiṭṭhi sāsavā puññabhāgiyā upadhivepakkā; atthi, bhikkhave, sammādiṭṭhi ariyā anāsavā lokuttarā maggaṅgā. Katamā ca, bhikkhave, sammādiṭṭhi sāsavā puññabhāgiyā upadhivepakkā ‘Atthi dinnaṃ, atthi yiṭṭhaṃ, atthi hutaṃ, atthi sukatadukkaṭānaṃ kammānaṃ phalaṃ vipāko, atthi ayaṃ loko, atthi paro loko, atthi mātā, atthi pitā, atthi sattā opapātikā, atthi loke samaṇabrāhmaṇā sammaggatā sammāpaṭipannā ye imañca lokaṃ parañca lokaṃ sayaṃ abhiññā sacchikatvā pavedentī’ti – ayaṃ, bhikkhave, sammādiṭṭhi sāsavā puññabhāgiyā upadhivepakkā.
   “Katamā ca, bhikkhave, sammādiṭṭhi ariyā anāsavā lokuttarā maggaṅgā? Yā kho, bhikkhave, ariyacittassa anāsavacittassa ariyamaggasamaṅgino ariyamaggaṃ bhāvayato paññā paññindriyaṃ paññābalaṃ dhammavicayasambojjhaṅgo sammādiṭṭhi maggaṅgaṃ – ayaṃ vuccati, bhikkhave, sammādiṭṭhi ariyā anāsavā lokuttarā maggaṅgā. So micchādiṭṭhiyā pahānāya vāyamati, sammādiṭṭhiyā, upasampadāya, svāssa hoti sammāvāyāmo. So sato micchādiṭṭhiṃ pajahati, sato sammādiṭṭhiṃ upasampajja viharati, sāssa hoti sammāsati. Itiyime tayo dhammā sammādiṭṭhiṃ anuparidhāvanti anuparivattanti, seyyathidaṃ– sammādiṭṭhi, sammāvāyāmo, sammāsati.
   137. “Tatra, bhikkhave, sammādiṭṭhi pubbaṅgamā hoti. Kathañca, bhikkhave, sammādiṭṭhi pubbaṅgamā hoti? Micchāsaṅkappaṃ ‘micchāsaṅkappo’ti pajānāti, sammāsaṅkappaṃ ‘sammāsaṅkappo’ti pajānāti, sāssa hoti sammādiṭṭhi
   “Katamo ca, bhikkhave, micchāsaṅkappo? Kāmasaṅkappo, byāpādasaṅkappo, vihiṃsāsaṅkappo– ayaṃ, bhikkhave, micchāsaṅkappo.
   “Katamo ca, bhikkhave, sammāsaṅkappo? Sammāsaṅkappaṃpahaṃ, bhikkhave, dvāyaṃ vadāmi– atthi, bhikkhave, sammāsaṅkappo sāsavo puññabhāgiyo upadhivepakko; atthi, bhikkhave, sammāsaṅkappo ariyo anāsavo lokuttaro maggaṅgo. Katamo ca, bhikkhave, sammāsaṅkappo sāsavo puññabhāgiyo upadhivepakko? Nekkhammasaṅkappo, abyāpādasaṅkappo, avihiṃsāsaṅkappo– ‘ayaṃ, bhikkhave, sammāsaṅkappo sāsavo puññabhāgiyo upadhivepakko’”.
   “Katamo ca, bhikkhave, sammāsaṅkappo ariyo anāsavo lokuttaro maggaṅgo? Yo kho, bhikkhave, ariyacittassa anāsavacittassa ariyamaggasamaṅgino ariyamaggaṃ bhāvayato takko vitakko saṅkappo appanā byappanā cetaso abhiniropanā vacīsaṅkhāro– ayaṃ, bhikkhave, sammāsaṅkappo ariyo anāsavo lokuttaro maggaṅgo. So micchāsaṅkappassa pahānāya vāyamati, sammāsaṅkappassa upasampadāya, svāssa hoti sammāvāyāmo. So sato micchāsaṅkappaṃ pajahati, sato sammāsaṅkappaṃ upasampajja viharati; sāssa hoti sammāsati. Itiyime tayo dhammā sammāsaṅkappaṃ anuparidhāvanti anuparivattanti, seyyathidaṃ– sammādiṭṭhi, sammāvāyāmo, sammāsati.
   138. “Tatra, bhikkhave, sammādiṭṭhi pubbaṅgamā hoti. Kathañca, bhikkhave, sammādiṭṭhi pubbaṅgamā hoti? Micchāvācaṃ ‘micchāvācā’ti pajānāti, sammāvācaṃ ‘sammāvācā’ti pajānāti; sāssa hoti sammādiṭṭhi. Katamā ca, bhikkhave, micchāvācā? Musāvādo, pisuṇā vācā, pharusā vācā, samphappalāpo– ayaṃ, bhikkhave, micchāvācā. Katamā ca, bhikkhave, sammāvācā? Sammāvācaṃpahaṃ, bhikkhave, dvāyaṃ vadāmi– atthi, bhikkhave, sammāvācā sāsavā puññabhāgiyā upadhivepakkā; atthi, bhikkhave sammāvācā ariyā anāsavā lokuttarā maggaṅgā. Katamā ca, bhikkhave, sammāvācā sāsavā puññabhāgiyā upadhivepakkā? Musāvādā veramaṇī, pisuṇāya vācāya veramaṇī, pharusāya vācāya veramaṇī, samphappalāpā veramaṇī– ayaṃ, bhikkhave, sammāvācā sāsavā puññabhāgiyā upadhivepakkā. Katamā ca, bhikkhave, sammāvācā ariyā anāsavā lokuttarā maggaṅgā? Yā kho, bhikkhave, ariyacittassa anāsavacittassa ariyamaggasamaṅgino ariyamaggaṃ bhāvayato catūhi vacīduccaritehi ārati virati paṭivirati veramaṇī – ayaṃ, bhikkhave, sammāvācā ariyā anāsavā lokuttarā maggaṅgā. So micchāvācāya pahānāya vāyamati, sammāvācāya upasampadāya; svāssa hoti sammāvāyāmo. So sato micchāvācaṃ pajahati, sato sammāvācaṃ upasampajja viharati; sāssa hoti sammāsati. Itiyime tayo dhammā sammāvācaṃ anuparidhāvanti anuparivattanti, seyyathidaṃ– sammādiṭṭhi, sammāvāyāmo, sammāsati.
   139. “Tatra, bhikkhave, sammādiṭṭhi pubbaṅgamā hoti. Kathañca, bhikkhave, sammādiṭṭhi pubbaṅgamā hoti? Micchākammantaṃ ‘micchākammanto’ti pajānāti, sammākammantaṃ ‘sammākammanto’ti pajānāti sāssa hoti sammādiṭṭhi. Katamo ca, bhikkhave, micchākammanto? Pāṇātipāto, adinnādānaṃ, kāmesumicchācāro– ayaṃ, bhikkhave, micchākammanto. Katamo ca, bhikkhave, sammākammanto? Sammākammantaṃpahaṃ, bhikkhave dvāyaṃ vadāmi– atthi, bhikkhave, sammākammanto sāsavo puññabhāgiyo upadhivepakko; atthi, bhikkhave, sammākammanto ariyo anāsavo lokuttaro maggaṅgo. Katamo ca, bhikkhave, sammākammanto sāsavo puññabhāgiyo upadhivepakko? Pāṇātipātā veramaṇī, adinnādānā veramaṇī, kāmesumicchācārā veramaṇī– ayaṃ, bhikkhave, sammākammanto sāsavo puññabhāgiyo upadhivepakko. Katamo ca, bhikkhave, sammākammanto ariyo anāsavo lokuttaro maggaṅgo? Yā kho, bhikkhave, ariyacittassa anāsavacittassa ariyamaggasamaṅgino ariyamaggaṃ bhāvayato tīhi kāyaduccaritehi ārati virati paṭivirati veramaṇī– ayaṃ, bhikkhave, sammākammanto ariyo anāsavo lokuttaro maggaṅgo. So micchākammantassa pahānāya vāyamati, sammākammantassa upasampadāya; svāssa hoti sammāvāyāmo. So sato micchākammantaṃ pajahati, sato sammākammantaṃ upasampajja viharati; sāssa hoti sammāsati. Itiyime tayo dhammā sammākammantaṃ anuparidhāvanti anuparivattanti, seyyathidaṃ– sammādiṭṭhi, sammāvāyāmo, sammāsati.
   140. “Tatra, bhikkhave, sammādiṭṭhi pubbaṅgamā hoti. Kathañca, bhikkhave, sammādiṭṭhi pubbaṅgamā hoti? Micchā-ājīvaṃ ‘micchā-ājīvo’ti pajānāti, sammā-ājīvaṃ ‘sammā-ājīvo’ti pajānāti; sāssa hoti sammādiṭṭhi. Katamo ca, bhikkhave, micchā-ājīvo? Kuhanā, lapanā, nemittikatā, nippesikatā, lābhena lābhaṃ nijigīsanatā – ayaṃ, bhikkhave, micchā-ājīvo. Katamo ca, bhikkhave, sammā-ājīvo? Sammā-ājīvaṃpahaṃ, bhikkhave dvāyaṃ vadāmi– atthi, bhikkhave, sammā-ājīvo sāsavo puññabhāgiyo upadhivepakko; atthi, bhikkhave, sammā-ājīvo ariyo anāsavo lokuttaro maggaṅgo. Katamo ca, bhikkhave, sammā-ājīvo sāsavo puññabhāgiyo upadhivepakko? Idha, bhikkhave, ariyasāvako micchā-ājīvaṃ pahāya sammā-ājīvena jīvikaṃ kappeti– ayaṃ, bhikkhave, sammā-ājīvo sāsavo puññabhāgiyo upadhivepakko. Katamo ca, bhikkhave, sammā-ājīvo ariyo anāsavo lokuttaro maggaṅgo? Yā kho, bhikkhave, ariyacittassa anāsavacittassa ariyamaggasamaṅgino ariyamaggaṃ bhāvayato micchā-ājīvā ārati virati paṭivirati veramaṇī– ayaṃ, bhikkhave, sammā-ājīvo ariyo anāsavo lokuttaro maggaṅgo. So micchā-ājīvassa pahānāya vāyamati, sammā-ājīvassa upasampadāya svāssa hoti sammāvāyāmo. So sato micchā-ājīvaṃ pajahati, sato sammā-ājīvaṃ upasampajja viharati; sāssa hoti sammāsati. Itiyime tayo dhammā sammā-ājīvaṃ anuparidhāvanti anuparivattanti, seyyathidaṃ– sammādiṭṭhi, sammāvāyāmo, sammāsati.
   141. “Tatra, bhikkhave, sammādiṭṭhi pubbaṅgamā hoti. Kathañca, bhikkhave, sammādiṭṭhi pubbaṅgamā hoti? Sammādiṭṭhiss bhikkhave, sammāsaṅkappo pahoti, sammāsaṅkappassa sammāvācā pahoti, sammāvācassa sammākammanto pahoti, sammākammantassa sammā-ājīvo pahoti, sammā-ājīvassa sammāvāyāmo pahoti, sammāvāyāmassa sammāsati pahoti, sammāsatissa sammāsamādhi pahoti, sammāsamādhissa sammāñāṇaṃ pahoti, sammāñāṇassa sammāvimutti pahoti. Iti kho, bhikkhave, aṭṭhaṅgasamannāgato sekkho, dasaṅgasamannāgato arahā hoti. (tatrapi sammāñāṇena aneke pāpakā akusalā dhammā vigatā bhāvanāpāripūriṃ gacchanti).
   142. “Tatra, bhikkhave, sammādiṭṭhi pubbaṅgamā hoti. Kathañca, bhikkhave, sammādiṭṭhi pubbaṅgamā hoti? Sammādiṭṭhissa, bhikkhave, micchādiṭṭhi nijjiṇṇā hoti. Ye ca micchādiṭṭhipaccayā aneke pāpakā akusalā dhammā sambhavanti te cassa nijjiṇṇā honti. Sammādiṭṭhipaccayā aneke kusalā dhammā bhāvanāpāripūriṃ gacchanti. Sammāsaṅkappassa, bhikkhave, micchāsaṅkappo nijjiṇṇo hoti …pe… sammāvācassa, bhikkhave, micchāvācā nijjiṇṇā hoti… sammākammantassa, bhikkhave, micchākammanto nijjiṇṇo hoti… sammā-ājīvassa, bhikkhave, micchā-ājīvo nijjiṇṇo hoti… sammāvāyāmassa bhikkhave micchāvāyāmo nijjiṇṇo hoti… sammāsatissa, bhikkhave, micchāsati nijjiṇṇā hoti… sammāsamādhissa, bhikkhave, micchāsamādhi nijjiṇṇo hoti… sammāñāṇassa, bhikkhave, micchāñāṇaṃ nijjiṇṇaṃ hoti… sammāvimuttassa, bhikkhave, micchāvimutti nijjiṇṇā hoti. Ye ca micchāvimuttipaccayā aneke pāpakā akusalā dhammā sambhavanti te cassa nijjiṇṇā honti. Sammāvimuttipaccayā ca aneke kusalā dhammā bhāvanāpāripūriṃ gacchanti.
   “Iti kho, bhikkhave, vīsati kusalapakkhā, vīsati akusalapakkhā– mahācattārīsako dhammapariyāyo pavattito appaṭivattiyo samaṇena vā brāhmaṇena vā devena vā mārena vā brahmunā vā kenaci vā lokasmiṃ.
   143. “Yo hi koci, bhikkhave, samaṇo vā brāhmaṇo vā imaṃ mahācattārīsakaṃ dhammapariyāyaṃ garahitabbaṃ paṭikkositabbaṃ maññeyya tassa diṭṭheva dhamme dasasahadhammikā vādānuvādā gārayhaṃ ṭhānaṃ āgacchanti– sammādiṭṭhiṃ ce bhavaṃ garahati, ye ca micchādiṭṭhī samaṇabrāhmaṇā te bhoto pujjā, te bhoto pāsaṃsā; sammāsaṅkappaṃ ce bhavaṃ garahati ye ca micchāsaṅkappā samaṇabrāhmaṇā te bhoto pujjā, te bhoto pāsaṃsā; sammāvācaṃ ce bhavaṃ garahati …pe… sammākammantaṃ ce bhavaṃ garahati… sammā-ājīvaṃ ce bhavaṃ garahati… sammāvāyāmaṃ ce bhavaṃ garahati… sammāsatiṃ ce bhavaṃ garahati… sammāsamādhiṃ ce bhavaṃ garahati… sammāñāṇaṃ ce bhavaṃ garahati sammāvimuttiṃ ce bhavaṃ garahati, ye ca micchāvimuttī samaṇabrāhmaṇā te bhoto pujjā, te bhoto pāsaṃsā. Yo koci, bhikkhave, samaṇo vā brāhmaṇo vā imaṃ mahācattārīsakaṃ dhammapariyāyaṃ garahitabbaṃ paṭikkositabbaṃ maññeyya tassa diṭṭheva dhamme ime dasasahadhammikā vādānuvādā gārayhaṃ ṭhānaṃ āgacchanti. Yepi te, bhikkhave, ahesuṃ okkalā vassabhaññā ahetuvādā akiriyavādā natthikavādā tepi mahācattārīsakaṃ dhammapariyāyaṃ na garahitabbaṃ napaṭikkositabbaṃ amaññiṃsu. Taṃ kissa hetu? Nindābyārosa-upārambhabhayā”ti.
   Idamavoca bhagavā. Attamanā te bhikkhū bhagavato bhāsitaṃ abhinandunti.
   Mahācattārīsakasuttaṃ niṭṭhitaṃ sattamaṃ.