本經與巴利語聖典《相應部》第35經及117經《Kāmaguṇasuttaṃ》等經文的內容完全相同。

    本經中,佛陀告訴我們,我們的心多受制於過去的生命經驗,比如台灣人一向喜歡並習慣於道地的台灣菜,到了別的國家生活很可能很難適應當地的生活習慣。

    有的人過去喜歡古典音樂,那麼不管某首流行歌曲有多麼受大眾歡迎,對此人而言也如嚼蠟味。

    又比如有的人小時候在某些情境因緣下曾被霸凌或被傷害過,那麼這個陰影或創傷經驗很可能便伴隨且深深影響此人的一生,形成一種享受幸福與獲取成功的障礙,而這個受創的陰影與經驗便是此人的執念。

    佛陀在本經中說:「於彼入處當覺知,若眼滅,色想則離;耳、鼻、舌、身、意滅,法想則離。」。從字面上翻譯,就是當以正念覺知六入處的集與滅,若眼滅,色想則離;若耳滅,聲想則離;鼻滅,香臭想則離;舌滅,味想則離;身滅,觸想則離;意滅,法想則離。

    而當時佛陀並沒有進一步深入解釋這一段話的涵義,導致在場諸比丘聽不懂。後來諸比丘轉向阿難尊者求教,阿難尊者一針見血點破箇中奧義:「世尊的意思並不是要我們斷滅六根,重點是在於當以正念覺知來滅除六根接觸六塵緣生出六識時的我見、欲愛衝動、貪瞋、愛憎、執著執取(執念、抓取)。」

    也就是當我們以正念覺知觀照六根接觸六塵緣生出的六識時,要照見出六根、六塵、六識的因緣集與因緣滅,裡裡外外都沒有任何的「我」與「我所」,照見出六根接觸六塵緣生六識時因我見所緣生出的「染著」(即貪瞋、愛憎、執著、抓取),照見出因染著所緣生出的後患,當我們能保持正念覺知、了了分明,便能從染著的泥淖中逐漸出離鬆綁。簡言之,就是以正念覺知「六入處」的「集」「滅」「味」(染著)「患」(後患)「離」,也就是「七處觀」。

選譯自《雜阿含經》第211

喬正一白話譯於西元2021/1/6農曆庚子年十一月二十三日布薩八關齋戒日

    我是這樣聽聞的:

    有一次,佛陀暫時住在古印度的毘舍離城耆婆拘摩羅藥師菴羅園林中。

    當時,世尊對諸比丘說:「我以前尚未成等正覺時,獨自一人在安靜的地方,內觀禪思思惟我自己的心多傾向於何處?我觀察到我的心,因受到過去生命經驗的制約與影響,多傾向於追逐過去生命經驗中的五欲功德,比較少追逐現在的五欲功德,對於未來的五欲功德則更少追逐。

    因為我觀察到我的心傾向於逐過去生命經驗中的五欲功德,因此我非常努力精勤自護,不再令我的自心因追隨過去的五欲功德而起舞,於是我漸漸接近阿耨多羅三藐三菩提(無上正等正覺)

    你們諸比丘也應當如此,你們的心也多追逐過去經驗中的五欲功德,而對於現在及未來的五欲功德則較少追逐。因此,你們應當善加自護六入處,如此亦當在不久的未來得以斷盡諸漏(煩惱心結),證得無漏心解脫及慧解脫,現法自知作證:『此生已是我歷劫生死輪迴的最後一站,我已成就最高的梵行,我該修的功課皆已完成,我自知此生結束之後不再有下一生。』

    而其中的關鍵便在於眼睛因看見外境色塵而緣生出或苦受、或樂受、或不苦不樂受;其他如耳根因聽見外境的聲塵……鼻根嗅到外境的嗅塵……舌根嚐到外境的味塵……身根因觸摸到外境的觸塵……意根因念想外境的法塵等等而緣生出或苦受、或樂受、或不苦不樂受。

    是故,比丘們,當以正念覺知六入處的集與滅,若眼滅,色想則離;若耳滅,聲想則離;鼻滅,香臭想則離;舌滅,味想則離;身滅,觸想則離;意滅,法想則離。」

    當佛陀最後說到應以正念覺知六入處的集與滅之後,言畢,便起身走入禪室內坐禪。

    當佛陀離開之後,有許多比丘便開始議論紛紛,大多數人都聽不懂佛陀最後說的那一段話:「當以正念覺知六入處的集與滅,若眼滅,色想則離;若耳滅,聲想則離;鼻滅,香臭想則離;舌滅,味想則離;身滅,觸想則離;意滅,法想則離。」

    大家都在討論不知該向誰請益求教,經過一番討論之後,大家得出共識,一致公推唯有阿難尊者可以為他們解惑,因為阿難尊者聰明絕頂,深受大師佛陀的讚譽,又常伴世尊左右,因此他一定能正確解讀這一段話的意義。

    許多比丘便前往參訪阿難尊者,他們彼此相互問訊之後,便坐在阿難尊者的面前,並將來意告知阿難。

    阿難尊者對諸比丘說:「請仔細聽好!請牢記在心!世尊最後說的那一段話,並不是要我們斷滅六根,重點是在於當以正念覺知來滅除六根接觸六塵緣生出六識時的我見、欲愛衝動、貪瞋愛憎、執著執取(執念、抓取)。」

    阿難尊者解釋完之後,諸比丘聽聞其開示,都心生歡喜,並依法奉行。

 

 

原文/

雜阿含211

  如是我聞:
  一時,佛住毘舍離耆婆拘摩羅藥師菴羅園。
  爾時,世尊告諸比丘:
  「我昔未成正覺時,獨一靜處,禪思思惟自心多向何處?觀察自心,多逐過去五欲功德,少逐現在五欲功德,逐未來世轉復微少。
  我觀多逐過去{}[?]欲心已,極生方便,精勤自護,不復令隨過去五欲功德,我以是精勤自護故,漸漸近阿耨多羅三藐三菩提。
  汝等諸比丘亦復多逐過去五欲功德,現在、未來亦復微少。汝今亦當以心多逐過去五欲功德故,增加自護,亦當不久得盡諸漏,無漏心解脫、慧解脫,現法自知作證:『我生已盡,梵行已立,所作已作,自知不受後有。』所以者何?眼見色因緣生內受:若苦、若樂、不苦不樂;耳……………………意、法因緣生內受:若苦、若樂、不苦不樂。
  是故,比丘!於彼入處當覺知,若眼滅,色想則離;耳、鼻、舌、身、意滅,法想則離。」
  佛說當覺六入處,言已,入室坐禪。
  時,有眾多比丘,世尊去後,作此論議:
  「世尊為我等略說法要,不廣分別而入室坐禪。世尊說言:『當覺六入處!若彼眼滅,色想則離;耳、鼻、舌、身、意滅,法想則離。』我等今日於世尊略說法中猶故不解,今此眾中,誰有慧力,能為我等於世尊略說法中,廣為我等演說其義?」
  復作是念:「唯有尊者阿難,常侍世尊,常為大師之所讚歎,聰慧梵行,唯有尊者阿難堪能為我等於世尊略說法中,演說其義,我等今日皆共往詣尊者阿難所,問其要義,如阿難所說,悉當奉持。」
  爾時,眾多比丘往詣尊者阿難所,共相問訊已,於一面坐,白尊者阿難言:
  「尊者!當知世尊為我等略說法要……(如上所說,具問阿難),當為我等廣說其義!」
  尊者阿難語諸比丘:
  「諦聽!善思!於世尊略說法中,當為汝等廣說其義。世尊略說者,即是滅六入處有餘當說,故言:『眼處滅,色想則離;耳、鼻、舌、身、意入處滅,法想則離。』世尊略說此法已,入室坐禪,我今已為汝等分別說義。」
  尊者阿難說此義已,諸比丘聞其所說,歡喜奉行。

 

巴利語經文
SN.35.117/(4). Kāmaguṇasuttaṃ
   117. “Pubbeva me, bhikkhave, sambodhā anabhisambuddhassa bodhisattasseva sato etadahosi– ‘yeme pañca kāmaguṇā cetaso samphuṭṭhapubbā atītā niruddhā vipariṇatā, tatra me cittaṃ bahulaṃ gacchamānaṃ gaccheyya paccuppannesu vā appaṃ vā anāgatesu’. Tassa mayhaṃ, bhikkhave, etadahosi– ‘yeme pañca kāmaguṇā cetaso samphuṭṭhapubbā atītā niruddhā vipariṇatā, tatra me attarūpena appamādo sati cetaso ārakkho karaṇīyo’. Tasmātiha, bhikkhave, tumhākampi ye te pañca kāmaguṇā cetaso samphuṭṭhapubbā atītā niruddhā vipariṇatā, tatra vo cittaṃ bahulaṃ gacchamānaṃ gaccheyya paccuppannesu vā appaṃ vā anāgatesu. Tasmātiha, bhikkhave, tumhākampi ye te pañca kāmaguṇā cetaso samphuṭṭhapubbā atītā niruddhā vipariṇatā, tatra vo attarūpehi appamādo sati cetaso ārakkho karaṇīyo. Tasmātiha, bhikkhave, se āyatane veditabbe yattha cakkhu ca nirujjhati, rūpasaññā ca nirujjhati, se āyatane veditabbe …pe… yattha jivhā ca nirujjhati, rasasaññā ca nirujjhati, se āyatane veditabbe …pe… yattha mano ca nirujjhati, dhammasaññā ca nirujjhati, se āyatane veditabbe”ti. Idaṃ vatvā bhagavā uṭṭhāyāsanā vihāraṃ pāvisi.
   Atha kho tesaṃ bhikkhūnaṃ acirapakkantassa bhagavato etadahosi– “idaṃ kho no, āvuso, bhagavā saṃkhittena uddesaṃ uddisitvā vitthārena atthaṃ avibhajitvā uṭṭhāyāsanā vihāraṃ paviṭṭho– ‘tasmātiha, bhikkhave, se āyatane veditabbe yattha cakkhu ca nirujjhati, rūpasaññā ca nirujjhati, se āyatane veditabbe …pe… yattha jivhā ca nirujjhati, rasasaññā ca nirujjhati, se āyatane veditabbe …pe… yattha mano ca nirujjhati, dhammasaññā ca nirujjhati, se āyatane veditabbe’ti. Ko nu kho imassa bhagavatā saṃkhittena uddesassa uddiṭṭhassa vitthārena atthaṃ avibhattassa vitthārena atthaṃ vibhajeyyā”ti?
   Atha kho tesaṃ bhikkhūnaṃ etadahosi– “ayaṃ kho āyasmā ānando satthu ceva saṃvaṇṇito, sambhāvito ca viññūnaṃ sabrahmacārīnaṃ. Pahoti cāyasmā ānando imassa bhagavatā saṃkhittena uddesassa uddiṭṭhassa vitthārena atthaṃ avibhattassa vitthārena atthaṃ vibhajituṃ. Yaṃnūna mayaṃ yenāyasmā ānando tenupasaṅkameyyāma; upasaṅkamitvā āyasmantaṃ ānandaṃ etamatthaṃ paṭipuccheyyāmā”ti.
   Atha kho te bhikkhū yenāyasmā ānando tenupasaṅkamiṃsu; upasaṅkamitvā āyasmatā ānandena saddhiṃ sammodiṃsu Sammodanīyaṃ kathaṃ sāraṇīyaṃ vītisāretvā ekamantaṃ nisīdiṃsu. Ekamantaṃ nisinnā kho te bhikkhū āyasmantaṃ ānandaṃ etadavocuṃ–
   “Idaṃ kho no, āvuso ānanda, bhagavā saṃkhittena uddesaṃ uddisitvā vitthārena atthaṃ avibhajitvā uṭṭhāyāsanā vihāraṃ paviṭṭho– ‘tasmātiha, bhikkhave, se āyatane veditabbe yattha cakkhu ca nirujjhati, rūpasaññā ca nirujjhati, se āyatane veditabbe …pe… yattha jivhā ca nirujjhati rasasaññā ca nirujjhati, se āyatane veditabbe …pe… yattha mano ca nirujjhati, dhammasaññā ca nirujjhati, se āyatane veditabbe’ti. Tesaṃ no, āvuso, amhākaṃ acirapakkantassa bhagavato etadahosi– ‘idaṃ kho no, āvuso, bhagavā saṃkhittena uddesaṃ uddisitvā vitthārena atthaṃ avibhajitvā uṭṭhāyāsanā vihāraṃ paviṭṭho– tasmātiha, bhikkhave, se āyatane veditabbe yattha cakkhu ca nirujjhati, rūpasaññā ca nirujjhati, se āyatane veditabbe …pe… yattha jivhā ca nirujjhati, rasasaññā ca nirujjhati se āyatane veditabbe …pe… yattha mano ca nirujjhati, dhammasaññā ca nirujjhati, se āyatane veditabbe’ti. Ko nu kho imassa bhagavatā saṃkhittena uddesassa uddiṭṭhassa vitthārena atthaṃ avibhattassa vitthārena atthaṃ vibhajeyyāti? Tesaṃ no, āvuso, amhākaṃ etadahosi– ‘ayaṃ kho āyasmā ānando satthu ceva saṃvaṇṇito, sambhāvito ca viññūnaṃ sabrahmacārīnaṃ. Pahoti cāyasmā ānando imassa bhagavatā saṃkhittena uddesassa uddiṭṭhassa vitthārena atthaṃ avibhattassa vitthārena atthaṃ vibhajituṃ. Yaṃnūna mayaṃ yenāyasmā ānando tenupasaṅkameyyāma; upasaṅkamitvā āyasmantaṃ ānandaṃ etamatthaṃ paṭipuccheyyāmā’ti. Vibhajatāyasmā ānando”ti.
   “Seyyathāpi, āvuso, puriso sāratthiko sāragavesī sārapariyesanaṃ caramāno mahato rukkhassa …pe… vibhajatāyasmā ānando agaruṃ karitvāti.
   “Tenahāvuso suṇātha, sādhukaṃ manasi karotha; bhāsissāmī”ti. “Evamāvuso”ti kho te bhikkhū āyasmato ānandassa paccassosuṃ. Āyasmā ānando etadavoca–
   “Yaṃ kho vo, āvuso, bhagavā saṃkhittena uddesaṃ uddisitvā vitthārena atthaṃ avibhajitvā uṭṭhāyāsanā vihāraṃ paviṭṭho– ‘tasmātiha, bhikkhave, se āyatane veditabbe yattha cakkhu ca nirujjhati, rūpasaññā ca nirujjhati, se āyatane veditabbe …pe… yattha mano ca nirujjhati, dhammasaññā ca nirujjhati, se āyatane veditabbe’ti. Imassa khvāhaṃ, āvuso, bhagavatā saṃkhittena uddesassa uddiṭṭhassa vitthārena atthaṃ avibhattassa vitthārena atthaṃ ājānāmi. Saḷāyatananirodhaṃ no etaṃ, āvuso, bhagavatā sandhāya bhāsitaṃ– ‘tasmātiha, bhikkhave, se āyatane veditabbe, yattha cakkhu ca nirujjhati, rūpasaññā ca nirujjhati, se āyatane veditabbe …pe… yattha mano ca nirujjhati, dhammasaññā ca nirujjhati, se āyatane veditabbe’ti. Ayaṃ kho, āvuso, bhagavā saṃkhittena uddesaṃ uddisitvā vitthārena atthaṃ avibhajitvā uṭṭhāyāsanā vihāraṃ paviṭṭho– ‘tasmātiha, bhikkhave, se āyatane veditabbe yattha cakkhu ca nirujjhati, rūpasaññā ca nirujjhati, se āyatane veditabbe …pe… yattha mano ca nirujjhati, dhammasaññā ca nirujjhati, se āyatane veditabbe’ti. Imassa khvāhaṃ, āvuso, bhagavatā saṃkhittena uddesassa uddiṭṭhassa vitthārena atthaṃ avibhattassa evaṃ vitthārena atthaṃ ājānāmi. Ākaṅkhamānā ca pana tumhe āyasmanto bhagavantaṃyeva upasaṅkamatha; upasaṅkamitvā etamatthaṃ puccheyyātha. Yathā vo bhagavā byākaroti tathā naṃ dhāreyyāthā”ti.
   “Evamāvuso”ti kho te bhikkhū āyasmato ānandassa paṭissutvā uṭṭhāyāsanā yena bhagavā tenupasaṅkamiṃsu; upasaṅkamitvā bhagavantaṃ abhivādetvā ekamantaṃ nisīdiṃsu. Ekamantaṃ nisinnā kho te bhikkhū bhagavantaṃ etadavocuṃ–
   “Yaṃ kho no, bhante, bhagavā saṃkhittena uddesaṃ uddisitvā vitthārena atthaṃ avibhajitvā uṭṭhāyāsanā vihāraṃ paviṭṭho– ‘tasmātiha, bhikkhave, se āyatane veditabbe yattha cakkhu ca nirujjhati, rūpasaññā ca nirujjhati, se āyatane veditabbe …pe… yattha jivhā ca nirujjhati, rasasaññā ca nirujjhati, se āyatane veditabbe …pe… yattha mano ca nirujjhati, dhammasaññā ca nirujjhati, se āyatane veditabbe’ti, tesaṃ no, bhante, amhākaṃ acirapakkantassa bhagavato etadahosi– ‘idaṃ kho no, āvuso bhagavā saṃkhittena uddesaṃ uddisitvā vitthārena atthaṃ avibhajitvā uṭṭhāyāsanā vihāraṃ paviṭṭho– tasmātiha, bhikkhave, se āyatane veditabbe yattha cakkhu ca nirujjhati, rūpasaññā ca nirujjhati, se āyatane veditabbe …pe… yattha mano ca nirujjhati, dhammasaññā ca nirujjhati, se āyatane veditabbe’ti. ‘Ko nu kho imassa bhagavatā saṃkhittena uddesassa uddiṭṭhassa vitthārena atthaṃ avibhattassa vitthārena atthaṃ vibhajeyyā’ti? Tesaṃ no, bhante, amhākaṃ etadahosi– ‘ayaṃ kho āyasmā ānando satthu ceva saṃvaṇṇito, sambhāvito ca viññūnaṃ sabrahmacārīnaṃ. Pahoti cāyasmā ānando imassa bhagavatā saṃkhittena uddesassa uddiṭṭhassa vitthārena atthaṃ avibhattassa vitthārena atthaṃ vibhajituṃ. Yaṃnūna mayaṃ yenāyasmā ānando tenupasaṅkameyyāma; upasaṅkamitvā āyasmantaṃ ānandaṃ etamatthaṃ paṭipuccheyyāmā’ti. Atha kho mayaṃ, bhante, yenāyasmā ānando tenupasaṅkamimha; upasaṅkamitvā āyasmantaṃ ānandaṃ etamatthaṃ paṭipucchimha. Tesaṃ no, bhante, āyasmatā ānandena imehi ākārehi, imehi padehi, imehi byañjanehi attho vibhatto”ti.
   “Paṇḍito, bhikkhave, ānando; mahāpañño, bhikkhave, ānando! Maṃ cepi tumhe, bhikkhave, etamatthaṃ paṭipuccheyyātha, ahampi taṃ evamevaṃ byākareyyaṃ yathā taṃ ānandena byākataṃ. Eso cevetassa attho. Evañca naṃ dhāreyyāthā”ti. Catutthaṃ.